Gaston Leval

Průmyslové zespolečenštění bylo prvním činem španělské revoluce, zejména v Barceloně. Ale od počátku byly vytvářeny překážky, jejichž následkem bylo těmto experimentům zabráněno, aby se rozvinuly do svého logického konce. Zásadním handicapem pak byla válka. Ale na druhou stranu byla touha po úplné sociální revoluci tak hluboká, tak zakořeněná v myslích pracujících mas kvůli úvahám, s nimiž souhlasili všichni pracující. A měl by být připomenut další faktor, a sice, že velká část zaměstnavatelů, ředitelů a podílníků byli buď otevření fašisté nebo fašističtí sympatizanti, kteří toužili po Frankově triumfu. Mnoho z těchto zaměstnavatelů uprchnulo hned jak viděli, že triumfovali antifašisté, inspirovaní lidmi z FAI a CNT (1). Ostatní byli uvězněni. Bylo nevyhnutelné, aby továrny a dílny jimi vlastněné byly zabaveny a řízeny pracujícími. To je ve skutečnosti to, co pracující dělali. K tomu by mělo být dodáno, že podezřelí zaměstnavatelé, aby obhájili své zájmy, mnohem více sympatizovali s fašisty než s antifašisty. Nikdo neočekával, že tito lidé budou dychtiví vyrábět tanky, letadla, pušky a munici, které byly nezbytné pro triumf těch, kdo bojovali proti jejich důvěrným přátelům. Nehodlali dělat vše, co bylo v jejich silách aby rozvíjeli ekonomickou výrobu s intenzitou potřebnou k tomu, aby zabezpečila každodenní život antifašistického Španělska. Pracující to instinktivně pochopili a vytvořili takřka ve všech dílnách kontrolní výbory, které měly za cíl dohlížet na pokrok ve výrobě a kontrolovat finanční situaci vlastníka každého podniku. V početných případech kontrola rychle přešla z kontrolního výboru na řídící výbor, do něhož byl zaměstnavatel vybrán spolu s pracujícími a dostával stejnou mzdu. Mnoha továren a dílen v Katalánsku přešlo tímto způsobem do rukou pracujících, kteří v nich byli zaměstnáni.

Kolektivizační dekret Bylo to kvůli těmto faktům, že Generalitad - katalánská vláda - vydala v říjnu 1936 Dekret o kolektivizaci. Podle tohoto dekretu byli pracující oprávněni převzít všechny továrny, které zaměstnávaly 100 nebo více pracujících, jejichž vlastníci byli oficiálně uznány za fašisty. Dekret, který zjevně odpovídal potřebám katalánských pracujících, a který byl přijat s obrovskou radostí většiny z nich, byl ve skutečnosti krádeží zespolečenštění, a to z následujících důvodů: Zaprvé: Procento pracujících v továrnách zaměstnávajících méně než 100 lidí byl větší než v továrnách zaměstnávajících více než 100 pracujících; což znamenalo, že větší počet pracujících byl odsouzen zůstat v systému vlastnického vykořisťování. Za druhé: Pracujícím bylo zabráněno stát se skutečnými pány výrobních prostředků, protože administrativní výbory, které měli vytvořit, měly své orgány na ministerstvu hospodářství, kterým musely podávat zprávy o svých aktivitách. To z práce na společenské přestavbě zcela vyřadilo syndikáty, a ochránilo to část malých zaměstnavatelů, a tak došlo k vytvoření dualismu, který by dříve nebo později musel skončit porážkou jedné z těchto dvou stran. Byla to ale dočasná překážka, jíž pozorné, zodpovědné elementy doufaly vyřešit později. Za třetí: Systém, který udržel soukromý obchod v jeho úplnosti, přinutil každou dílnu a každou továrnu nezávisle prodávat to, co vyprodukovala. Pracující si pak vzájemně konkurovali; čímž ničili morálku a pocit solidarity existující mezi nimi, a byli tlačeni do konkurence, která vzrůstala v míře, v níž se ekonomické obtíže stávaly vážnějšími. Uvědomělejší radikální pracující si byli dobře vědomi nebezpečí, a jejich reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Nejdříve prostřednictvím jejich tisku a mluveného slova, později odborových shromáždění. Bylo rozuměno tomu, že pokud by odbory nepřevzaly výrobu do svých rukou a nevyřadily dělnickou byrokracii, která byla vytvořena kolektivizačním dekretem, vše, čeho bylo dosaženo, by bylo zničeno touto neodčinitelnou morální a materiální ranou. Pomalu, v zápasu proti úřadům, usilovaly odbory z většiny průmyslových center v Katalánsku o převzetí kontroly nad “kolektivizovanými” továrnami a dílnami. Částečně uspěly. Ale částečný triumf byl výsledkem mnoha dlouhých měsíců agitace a během této doby nerevoluční síly odstranily CNT a stoupence Larga Caballera od moci. Síly stavějící se proti zespolečenštění a reakční proti-ofenziva se staly silnějšími. Celkem vzato mohl člověk říct, že akce odborů byla úspěšná. Naneštěstí problémů přibývalo. Když začalo skutečné průmyslové zespolečenštění, stal se nedostatek surovinových materiálů závažnějším. Textilní průmysl neměl vlnu a bavlnu. Hutním dílnám se nedostávala ocel a tesařům dřevo. A jako kdyby tyto obtíže nebyly dostatečně velkým problémem, vládní politika to celé ještě o poznání zhoršila. Vláda “převzala kontrolu nad surovinovým materiálem”. Byl to prostředek ke připravení syndikátů o moc a sabotování jejich práce. Pak vláda “znárodnila” větší část průmyslových odvětví. To byla záminka k tomu, aby uchopila to, co uvedli v činnost pracující, a zničila zespolečenštění. Vše se ovšem nevyvíjelo tak, jak bylo právě popsáno. Naštěstí několik syndikátů v Katalánsku vzalo aktivity svých příslušných průmyslových odvětví do svých rukou od počátku, bez ohledu na vládní nařízení. A v určitých městech mimo Katalánsko bylo zespolečenštění provedeno okamžitě a předvedlo ohromující výsledky.

Barcelona V Barceloně si sanitární syndikát, městská doprava, vodní a palivový syndikát stejně jako Syndikát pro veřejnou zábavu řídily práci samy. První a poslední jmenované byly vytvořeny po revoluci. Vykonaly nicméně velký kus práce. Sanitární syndikát se rozšířil po celém Katalánsku a organizoval zdravotní služby takovým způsobem, že každá vesnice měla svého lékaře, Železnice v Katalánsku jsou výmluvným příkladem toho, co by pracující mohli vykonat, kdyby nebyli paralyzováni výsadami buržoazie. Tři hlavní trati, které předtím patřily třem zahraničním společnostem, neustále si vzájemně konkurujícím, byly spojeny do jedné společnosti a nedávno byly řízeny ústředním výborem UGT (Všeobecný dělnický svaz - socialistický) a CNT tvořeným dvanáct soudruhy. Bylo tu velmi málo inženýrů, protože většina z nich byli cizinci a vrátili se do svých zemí. I tak bylo dosaženo znamenitých výsledků.

Granollers I mimo Barcelonu lze poskytnout pozoruhodné případy organizace. Vezměme si například malé město Granollers. Vše bylo socializováno syndikáty a municipalitou. A vše skvěle fungovalo. Malé dílny přestaly existovat - to se stalo na stovkách míst, kde pracující převzali kontrolu - a obecními družstvy byla zajištěna redistribuce; maloobchodní podniky byly nejdříve kontrolovány, pak odstraněny, a obchodníci dostali zaměstnání, ať už v družstvech, nebo v ostatních oblastech.

Castellon Budeme-li cestovat na jih ke Středozemnímu moři, dostaneme se ke Castellon. Málo nebo nic bylo řečeno o tomto městě navzdory faktu, že od října 1936 zde byl hutnický průmysl zcela v rukou syndikátů. Jiná průmyslová odvětví byla v tomto procesu zespolečenštěna podobným způsobem. A to v tomto městě nebyla žádná revolučně syndikalistická tradice, ale pracujícím nechyběl zdravý rozum a byli si hluboce vědomi své zodpovědnosti.

Alcoy Vezmeme-li Alcoy v provincii Alicante, budeme mít dokonce ještě typičtější obrázek. Pracující byly dlouho dobře organizováni a pro radikály nebyly potřeba žádné mobilizační dekrety. Rychle převzali továrny a dílny a organizovali výrobu novým způsobem. Každý průmysl je centralizován Syndikátním administrativním výborem. Tento výbor je rozdělen do tolika sekcí, kolik je v místě hlavních průmyslových odvětví. Když je obdržena zakázka obchodním oddělením, je poslána dále od výrobního odvětví, jehož úkolem je rozhodnout, které dílny jsou nejlépe vybaveny k výrobě požadovaných produktů. Zatímco řeší tuto otázku, objednává potřebné surovinové materiály od odpovídající sekce. Ta dá instrukce prodejně, aby dodala materiály a nakonec Nákupní sekce obdrží detaily transakce, takže může nahradit užívaný materiál. Toto shrnutí, které by, kdyby k tomu byl prostor, mohlo být nekonečně rozváděno, vede člověka k tomu, aby si uvědomil, že španělští libertinští pracující spolupracují a racionalizují výrobu mnohem uspokojivějším způsobem než to činil kapitalismus. A položil bych zvláštní důraz na zmizení malých, nezdravých a nákladných dílen a továren, vedle správného užívání těch strojů, které jsou nejvhodnější pro danou práci. Administrativní centralizace je jedním z nejpozoruhodnějších rysů. Lze tak prohlásit, že tam, kde spolupráce s politickými stranami neparalyzovala pracující, byli schopni, i tam, kde jejich syndikáty byly pouze nedávno vytvořené, organizovat výrobu a veřejné služby vysoce uspokojivým způsobem. Co zbývá k popsání je role, hraná samotnými pracujícími v administrativě a řízení průmyslu. Průmyslový administrativní výbor není ani autonomní ani neomylná organizace. Syndikát stále existuje, a jeho ústřední komise kontroluje soubor aktivit. Je jmenován všeobecným shromážděním syndikovaných pracujících a jsou v něm delegáti přímo z továren a dílen, takže nikdy neztratí kontakt s pracujícími. V dílnách a továrnách existují výbory volené shromážděními pracujících konanými na místě. Tyto výbory jsou zodpovědné za aplikování instrukcí ohledně řízení práce. Oni naopak sdělují své připomínky ústřední syndikátní komisi. A na shromážděních jsou přijímána usnesení týkající se jak denní práce v továrně, tak práce administrativního výboru. Proto nestojíme před administrativní diktaturou, ale spíše před fungující demokracií, v níž všechny specializované práce hrají své role, které jsou dohodnuty po všeobecném prozkoumání shromážděním.

ZEMĚDĚLSKÉ ZESPOLEČENŠTĚNÍ Ale je to zemědělské zespolečenštění, kde musíme hledat nejlepší příklad společenského úspěchu. Toto zespolečenštění se neodehrálo zároveň a úplně všude ve stejnou dobu. Bylo zahájeno v Aragonu, inspirováno libertiny, pak získalo pozice v Levantě a té části Andalusie, která zůstala v našich rukou. Nakonec se rozšířila na jih Katalánska a do Kastilie.

Zemědělská revoluce uvedla libertinství přímo do praxe. A udělala to s takovými výsledky, že i sami anarchističtí teoretici, kteří vždy hájili nyní uplatněné koncepce, byli ohromeni a nikdy nezapomenou na nádherný sen, kterým žili. Dodejme, že si uvedení těchto myšlenek do praxe vyžadovalo hluboké sociální cítění, které charakterizuje španělského rolníka.

Aragon Za asi tři měsíce většina vesnic Aragonu, z nichž mnohé byly vyrvány z rukou fašistům kolonami vedenými Durrutim a ostatními “nedisciplinovanými” guerillami, organizovaly zemědělské kolektivy. Ty ovšem nesmí být zaměňovány s průmyslovými “kolektivy” vzniklými pod záštitou výše zmíněného dekretu, a podle instrukcí diktovaných katalánskou vládou. Slovo “kolektivy” tu popisuje dvě dosti odlišné věci. Mechanismus vytváření aragonských kolektivů byl obyčejně stejný. Po potlačení místních úřadů, pokud byly fašistické, nebo po jejich nahrazení antifašistickými nebo revolučními výbory pokud nebyly, bylo svoláno shromáždění všech obyvatel lokality aby rozhodlo o svém postupu. Jedním z prvních kroků byla sklizeň úrody nejen v polích malých vlastníků půdy, kteří stále zůstávali, ale, což bylo ještě významnější, také na pozemcích velkých vlastníků půdy, kteří byli všichni konzervativci a vesničtí “caciques” neboli vůdci. Byly organizovány skupiny ke sklizni a mlácení pšenice, která náležela těmto velkým vlastníkům půdy. Kolektivní práce začala spontánně. Pak když tato pšenice nemohla být dána všem a zejména ne tak, aby to nebylo nespravedlivé k ostatním, byla dána pod kontrolu místnímu výboru pro použití všemi obyvateli, ať už pro spotřebu nebo za účelem směny za průmyslové zboží, takové jako oblečení, boty atd., pro ty, kdo to nejvíce potřebovali.

Později bylo nezbytné obdělávat půdu velkých pozemkových vlastníků. Obecně vzato byla nejrozsáhlejší a nejúrodnější v oblasti. Před vesnickým shromážděním znovu vyvstala otázka. Pokud už nebyl “kolektiv” utvořen - často se tak stal už na prvním setkání - byl vytvořen nyní. Byl jmenován delegát pro zemědělství a chov dobytka (nebo jeden pro každou z těchto činností, pokud byl chov provozován rozsáhle), a po jednom delegátovi pro lokální distribuci, směnu, veřejné práce, hygienu a vzdělávání a obranu revoluce. Někdy jich bylo více, v některých případech naopak méně. Pak byly vytvořeny skupiny pracujících. Tyto skupiny byly obecně rozděleny do mnoha zón, do nichž byly rozděleny obecní pozemky, aby jednodušeji obsáhly všechny druhy práce. Počet zón závisí nejen na rozsahu půdy, ale také na topografické poloze půdy, která je ve Španělsku vesměs hornatá. Každá skupina pracujících jmenuje svého delegáta. Delegáti se setkávají každé dva dny nebo každý týden s radním pro zemědělství a chov skotu tak, aby koordinovaly všechny své rozmanité aktivity. Rozhodují například, jestli má být nějaké pole zoráno, nebo jestli by se měli věnovat pšenici nebo vínu, nebo jestli pokácet olivové kmeny a ostatní ovocné stromy, nebo jestli pěstovat rajčata nebo radši červenou řepu atd. Podle naléhavosti a významu práce jsou vybírány skupiny aby se jí věnovaly, a přecházejí, když je to nezbytné, z jedné zóny do jiné. V této nové organizaci skoro úplně zmizelo malé vlastnictví. V Aragonu 75 procent malých vlastníků dobrovolně přistoupilo k novému řádu věcí. Ti, kdo odmítli byli respektováni. Je nepravdivé říkat, že ti, kdo se podíleli na kolektivech k tomu byli nuceni. Tento bod nelze dost silně zdůraznit tváří v tvář pomluvám, namířeným proti kolektivům v tomto ohledu. Je příliš daleko od pravdy, že zemědělské kolektivy byly vytvořeny silou. Je příliš daleko od pravdy, že zemědělské kolektivy byly vytvořeny silou, všude byl naopak zřízen zvláštní účet pro malé vlastníky a byly pro ně zvlášť natištěny spotřebitelské lístky, a jsou pro ně zajištěny také průmyslové výrobky, které požadují, stejně jako oni naopak dodávají “kolektivistům”. V této majetkové přeměně je nutné položit zvláštní důraz na praktický smysl a psychologickou obratnost organizátorů, kteří ve skoro všech vesnicích uznali nebo dali každé rodině část půdy, na níž každý rolník pěstoval, pro své vlastní použití, zeleninu, které dával přednost způsobem, kterému dával přednost. Tím mohla být rozvíjena a uspokojována jejich individuální iniciativa.

Nové metody pěstování Kolektivní práce umožnila dosáhnout v zemědělství stejně jako v průmyslu racionalizace, která byla nemožná v systému malého pozemkového vlastnictví a dokonce i na velkých vlastnictvích pozemků. Traktory a další stroje jsou používány tam, kde jsou nejpotřebnější. Zapomenuty jsou dny, kdy výrobní prostředky zůstávaly neužívány ve stodolách bohatých, zatímco chudí rolníci obdělávali půdu opotřebovanými pluhy taženými osly a mezky. Právě tak jsou soumary používány k práci, k níž jsou nejvhodnější. Všichni silní mezci dělají těžkou práci, zatímco ti slabší jsou bráni k méně náročným pracím. Naproti tomu jsou požívány kvalitnější semena. To bylo umožněno zpřístupněním nákupů ve velkoskladech, které si malorolníci nemohli dříve dopřát. Rajčatová semena pochází z Irska a jsou také užívány pouze vybraná pšeničná semena. Jsou používána také chemická hnojiva. Také to, že jsou náležitě využívány moderní stroje - traktory a moderní pluhy byly získány směnou nebo přímo nakoupeny z ciziny - umožňuje, aby byla hlouběji obdělávána půda, a hektarový výnos semen je mnohem větší než jakého bylo dosahováno za podmínek, které existovaly během předchozích let.

Tyto nové metody umožnily nárůst výměry oseté plochy. V Aragonu mi mé výzkumy na místě umožňují potvrdit, že obecně řečeno bylo dosaženo nárůstu sklizně pšenice o 30 procent. Nárůstu ve výnosech, i když v menší míře, bylo dosaženo i u ostatních obilovin, rajčat, cukrové řepy, vojtěšky atd.

Rodinná mzda Tento další fakt má nejvyšší význam. Je to poprvé v moderní společnosti, že byl uskutečněn anarchistický princip “každému podle jeho potřeb”. Byl aplikován dvěma způsoby: bez peněz v mnoha vesnicích v Aragonu a s místními penězi v ostatních a ve velké části kolektivů vytvořených v jiných oblastech. Rodinná mzda je placena těmito penězi a liší se podle počtu členů každé rodiny. Domácnost, v níž pracují jak muž, tak jeho žena protože nemají žádné děti obdrží řekněme třeba pět peset na den. Jiná domácnost, v níž pracuje pouze muž, protože se jeho žena musí starat o dvě, tří nebo čtyři děti, obdrží podle jejich počtu šest, sedm nebo osm peset. Jsou to “potřeby” a ne “výroba” braná ve striktně ekonomickém smyslu, co určuje míru mezd nebo distribuce produktů tam, kde mzdy neexistují.

Vzájemná pomoc Tento princip spravedlnosti je neustále rozšiřován. Skoncuje s charitou a žebrotou a zvláštními rozpočty pro chudé. Už tu nejsou strádající. Ti, kdo pracují, to dělají pro ostatní, stejně jako ostatní budou zase jindy pracovat aby pomohli jim a jejich dětem. Ale tato vzájemná pomoc se rozšiřuje za hranice vesnice. Předtím, než fašističtí útočníci zničili aragonské kolektivy, dělaly kantonální federace vše, co bylo v jejich silách aby překonaly nespravedlnosti přírody obstaráváním strojů, mezků, osiva atd. pro méně zvýhodněné vesnice, což pomáhalo zvýšit výnosnost jejich půdy. Tyto nástroje byly získány prostřednictvím federace, která se ujala distribuce produktů dvaceti, třiceti, čtyřiceti nebo dokonce padesáti lokalit a žádala jejich jménem průmyslová a chovatelská centra o produkty, které požadovaly. Vše, co jsem napsal v tomto přehledu, by mělo být dostatečné pro pochopení morální stránky revoluce ve Španělsku a ospravedlňuje to mé prohlášení, že nikdy nebylo nic podobného dosaženo v dějinách civilizovaných společností. Ale jsou tu i jiné aspekty, které si zaslouží trochu naší pozornosti. VZDĚLÁVÁNÍ Vezměme si například vzdělávání. Kdekoli revoluce dospěla daleko, je vidět vážný zájem věnovaný této otázce. Školy byly vytvořeny v konventech a seminářích, které byly vesměs nejlepšími budovami. Mohou být počítány na tisíce. Každý z pěti set kolektivů v Levantě měl svou vlastní školu, vesměs v krásných podmínkách, v pomerančových hájích a na úpatích sněhem pokrytých hor. V Aragonu, Katalánsku a Kastilii, všude člověk pozoruje stejnou pozornost věnovanou vzdělávání. Nikdy předtím nebyl učiněn tak velký pokrok v historii Španělska. Kdekoli nebyly schopny vláda a stát uplatňovat vliv, byla také zdravotní péče zespolečenštěna, tedy jinak řečeno zpřístupněna každému. Lékař se stará o všechny nemocné lidi. Platí jej kolektiv. Ten také poskytuje všechny léky, a posílá vážněji postižené pacienty do městských nemocnic nebo ozdravoven. V některých vesnicích byly vytvořeny malé lékárny a jsou udržovány úsilím kantonu. Nikdo nemůže zemřít nebo onemocnět kvůli nedostatku pozornosti a péče. Takřka ve všech kolektivizovaných vesnicích v Aragonu byly zakládány “domy pro staré lidi”, do nichž přicházeli staří lidé obou pohlaví, kteří neměli rodinu. Byly pro ně vybrány nejlepší domy, byly opatrováni mladými dívkami vybíranými podle jejich veselosti a příjemného vzhledu. Žádný barákový režim, žádná protivná pravidla. Staří lidé přicházeli a odcházeli kdy chtěli. Stále to pokračuje na místech, kde nezvítězila fašistická reakce. Ale kromě těchto příkladů úplné kolektivizace tu jsou příklady částečných úspěchů, které stojí za znamenání. Na mnoha místech naši soudruzi vstoupili do místní samosprávy a uspěli v uvedení do praxe znatelných reforem, takových jako částečná municipalizace zdravotní péče, která dává k dispozici všem obyvatelům služby lékařů, sester a porodních asistentek a nezbytné léky; zlepšení vyučování; municipalizace pronájmu. Renta je placena místní samosprávou, a už nepotřebuje žádné jiné příjmy, což eliminuje placení úroků a daní. Můžete si představit, co to znamená pro obyvatele, kteří nejsou bohatí. ŠPANĚLSKÁ REVOLUCE A HISTORIE Popsal jsem zhruba novou společenskou organizaci vytvořenou španělskou revolucí. Úspěchy libertinských socialistů jsou faktem, a znamenitost jejich zásad je definitivně potvrzena. Kolem tří milionů rolníků, mužů, žen a dětí uspělo v uvedení do praxe tohoto systému žití s okamžitými výsledky, bez snížení výroby, ke kterému takové formování nových režimů většinou vede. Nejméně dva miliony dalších měly užitek z částečných úspěchů. Velká část průmyslu byla úspěšně řízena syndikáty pracujících; tato čísla musí být posuzována v poměru k dvaceti milionům obyvatel tvořících permanentní a uprchlickou populaci Francem neovládané části Španělska. Překážky, překonávané ve městech, jdou na vrub zavádění režimu vymyšleného vládami, ať už katalánské nebo španělské.

V tomto obrovském experimentu se hojně vyskytují fakta, charakteristiky, experimenty, iniciativa a úspěchy všech druhů. Nevím, jestli jednoho dne historici vytvoří úplnou a nestrannou analýzu. Bylo by to žádoucí. Tyto stránky mohou vzbudit zájem čestných badatelů a objasnit anglicky mluvícímu proletariátu čím by se mohl poučit z tohoto odvážného experimentu ve Španělsku, krvácejícího a blízkého smrti, aby ukázal světu cestu ke štěstí a důstojnosti. - Gaston Leval -

Poznámky F.A.I. - Federacion Anarquiste de Iberia (Iberská Anarchistická Federace). C.N.T. - Confederacion Nacional de Trabajo (Národní konfederace práce) - anarchosyndikalistické odbory s 1 700 000 členy.

Vydáno v Freedom Press v červenci 1945 jako zkrácená verze první části brožurky Gastona Levala “Společenská přestavba ve Španělsku”, vydané ve Freedom Press roku 1938.

viz: osobnosti, pojmy, texty