Akce! č. 6 / srpen 2002

• Fašismus
• Úvodní slovo
• Radikální projev solidarity mezi pracujícími
• Chléb, hry a Světový pohár pracujících
• Janov 2001: zápalné bomby podsunula demonstrantům policie
• 20. července 2002 - rok po Janově
• Španělsko v sevření generální stávky
• Peru povstalo proti privatizaci
• Bono, bloody Bono
• EU chce číst všechny emaily a analyzovat telfonní výpisy
• Dva svátky
• Anti-Radim Štěchovický aneb jak se do lesa sprostě volá, tak se ucho utrhne …
• Ženy v hnutí
• Angažovanost žen - změnit klima v hnutí a ve společnosti
• Národní odpor - příklad tunelování jiných organizací
• Volby 2002 a krajní pravice
• Johny Kentus Gang
• Sládek neprošel
• Přehled slovenského krajně pravicového, nacionalistického a neonacistického hnutí
• Alarm: nový informační portál na internetu!
• Atentát
• Projev Antifašistické akce Praha k demonstraci 8.května
• krátce (z celého zpravodaje)

Otázky, týkající se tématu ženy a její účastí v hnutí, slýchávám ze všech stran, a poslední dobou stále častěji. Nejen aktivní ženy, ale i muži jsou nuceni klást si otázku, proč je stále tak málo aktivních žen? Proč jsou ženy, které mají autoritu a jejich slovo má nějakou váhu výjimkou? Proč se tento problém týká našeho hnutí, v němž by principielně neměl/nemusel vůbec nastat?

Tento článek si klade za úkol rozpoutat diskusi nad tímto tématem, protože jedině diskusí, výměnou různých ženských a mužských pohledů na věc a společným hledáním řešení si můžeme vytříbit názor a nalézt tu brzdu, která ženám brání se více zapojit.

Příčin je samozřejmně víc a já zde připomenu ty, které jsou podle mě hlavní.

1/ Rozdíl mezi teorií a praxí. To, že chceme bojovat za stejná práva pro všechny a že bez úplného zrovnoprávnění žen toho nebude dosaženo, vám odsouhlasí, myslím, každý aktivista. Teoreticky. Ale snad každá žena (alespoň ty, s kterými jsem se o tom bavila), která začala být nějakým způsobem aktivní, narazila na nějaký projev sexismu od našich pánů soudruhů (!). Počáteční přezíravost, nevhodné narážky, nedůvěra (vždyť je to jenom ženská !!!, co ta mi bude vykládat ??) nejsou jedinými projevy. Např. žena, která má taktéž aktivního přítele, je někdy chápána jako pouhý „ocásek“, a nejedná se s ní jako s rovnocenným partnerem. Nutno dodat, že někdy je to pravda, ale může to být i naopak (přítel=ocásek), proto nemůžeme situaci hodnotit a priori, nýbrž na základě zkušeností.

Na tomto místě jsem nucena dodat, že mám spoustu kamarádů, soudruhů, kteří se mnou od začátku jednali bez předsudků, jako rovný s rovným, a velmi mi pomohli překonat počáteční zklamání z chování některých lidí.

2/ S tím související dominace mužského principu v hnutí. Někteří jedinci (neútočím na nikoho konkrétně, i když to tak možná vypadá) mají pocit, že si mohou léčit své komplexy, a to tak, že se budou tvářit naštvaně, tzn. drsně, tzn. že jsou hodně aktivní a mají „dost zlušnej přehled“, a do tohoto světa, no uznejte, holky prostě nepatřej … Možná to zní banálně, ale cítím to jako problém, protože dost lidí, kteří se začínají zapojovat do práce v hnutí, se tohoto modelu chytají a vzniká dost nepříjemná atmosféra, která samozřejmně ženskému prvku vůbec neprospívá.

3/ Tlak a působení společnosti. To je podle mě nejdůležitější a základní problém, přesto jsem ho zařadila až na třetí místo. Je to z toho důvodu, že se chci touto otázkou zabývat v rámci hnutí a tento třetí bod s týká celé společnosti. Zneužívání a ponižování žen můžeme vidět doslova na každém kroku: od nedoceňování práce ženy v domácnosti, zaměstnání, přes stále se rozmáhající „obsluhu nahoře bez“, po reklamy na lepidla, auta a zmrzliny, kde je ženské tělo zneužíváno pro větší zisky jednotlivých firem a koncernů. Toto vše na nás pochopitelně působí, dokonce takovým způsobem, že i přes některé ženy jsou schopny tento „úděl“ vzít za svůj. Není tedy nic zvláštního, že jsou ovlivněni i naši soudruzi. Oni sami si ale musí uvědomit, že to není jen otázka žen a že to souvisí s „jejich“ bojem za rovnoprávnou společnost.

4/ Výchova. Opět souvisí s předchozím bodem. Naše role, tj. ženská a mužská, je už od malička determinována např. tím, s čím si „smíme“ hrát. Jako malé děti si těžko uvědomíme, že je nám vnucováno určité chování, a tak pokračujeme v zaběhnuté praxi. Pěstuje se v nás názor, že chlapi dělají politiku a ženy se spíše starají o děti a o politiku by se snad ani neměly zajímat.

Tímto zřejmě nejsou vyčerpány všechny důvody a příčiny; chtěla jsem jen nastínit situaci, ze které vycházíme, a jíž jsme ovlivněni. Nechtěla jsem říct, že by byl problém jen v chování mužů, jde o to, že spousta z nich by se měla nad svými projevy zamyslet, a uvědomit si to, co všechno musí žena obhájit; nejen své postavení v opozici vůči systému, ale i v opozici vůči mužům, nejen jako aktivistka, ale i jako partnerka, nejen ve společnosti, ale i v rámci hnutí.

Pokud vás něco k tomuto tématu napadlo, zaujalo, naštvalo, co byste doplnili, určitě napište, na vaše reakce se budu těšit !!!

Martina Poláková

Jsem rád, že vznikla taková diskuse, kterou hezky začala Martina a já ji mohu dál rozvést a rozebrat. Problém je jistě složitý, a i když ho nevyřeší tyhle diskuse, jistě pomohou k vyhledání příčin a tak i k tomu jak ho řešit.

Osobně však vidím velký posun v angažovanosti žen v antifašistickém a anarchistickém hnutí, které předčí mnoho tzv. aktivistů v práci nebo aktivistů v hnutí. Na Západě již tyto bariéry padly a ženy jsou v čele aktivit a to především v antifašistickém hnutí. V čem vězí tento problém? Osobně ho vidím především v klimatu uvnitř hnutí a zvláště uvnitř organizací. Za druhé je to klima společnosti, které tlačí na ženy, že politika se pro ně nehodí a odrazuje je od takovéto práce. Možná je za třetí i výchova, ale abych řekl pravdu, v tom moc problém nespatřuji. Z vlastní zkušenosti vím, že i když je člověk k něčemu vychováván rodiči, zásadní vliv na něj má i puberta, okolí, ve kterém se v tomto věku pohybuje, a celá společnost v dospělosti. Myslím si, že výchova není ten pravý problém, i když se mnoho lidí na něj odvolává. Muž či žena mohou být správně vychováni k těm pravým hodnotám rovnosti atd., ale nic to nezmění, pakliže nebudou mít ve společnosti takové podmínky, aby toto chování a jednání mohli vůbec používat a uplatnit. Mnoho lidí na to jistě namítne, že dnešní generace je zkažená a vychovávána k těm kapitalistickým a tedy sexistickým hodnotám a problém tedy je ve výchově. Já ale znovu říkám ne! V těchto lidech je problém, že dlouho žili v určitém společenském klimatu, kterému se přizpůsobili a převzali ho tedy za vlastní a tedy za to přirozené. To však nemá co dělat s výchovou v dětství, tedy v rodině.

Podívejme se tedy na bod 2. Klima ve společnosti je zcela zásadní, tedy v jaké atmosféře a klimatu žena žije. Samozřejmně, že přesexualizované a ponižující podmínky nepřebírá žena za své, bohužel se s nimi setkává i od nás velice často. Často se potom stává, že žena na ně přistoupí a tyto podmínky ji připadají přirozené. Ano, zmiňovaná obsluha nahoře bez i mě jako muži vadí a je mi nepříjemná. Mnoho ženám, které to dělají, to však připadá normální a nevidí v tom problém. Stejně tak v mnoha jiných věcech, především v reklamách a různých filmech, které dělají z žen poslušné kuchařky a roztahovačky nohou k potřebám muže. Naopak v poslední době populární propaganda v podobě drsňáckých naposilovaných mužatek je druhý extrém. Žena by se tedy neměla přizpůsobovat mužům a jejich sexistickým přáním, jakou „kundu“ by si přáli mít, i když je to velice těžké. Měla by se snažit, stejně jako by měli muži, o harmonické rovnocenné soužití i přes určité dané rozdíly.

Dalším problémem ve společnosti je, jak jsem se již zmínil na začátku, že je žena odstrkována od politiky a vážných záležitostí. Žije v době, kde politika a rozhodování patří mužům a jí patří zábava a starání se o byt, děti a jídlo. Ano, jako bychom žili někde ve středověku či lépe v pravěku.

Potom se nesmíme divit, že na diskotékách a na místech, kde nejde o vážné věci, je žen jako much. Nesmíme se potom divit, že ženy jsou velmi aktivní, např. v ekologii a právech zvířat. Proč? Jde o starání se o něco a opatrování a společnost ji utvrzuje v tom, že to je přesně to, co je jí vlastní a přirozené. Naším velkým úkolem v boji proti sexismu by mělo být rozboření těchto hranic a zamezení ponižování. Změnit celé společenské klima.

Samozřejmě velkým problémem je samotné klima uvnitř hnutí a organizací. Částečně to nastínila Martina, jen to není moc rozebráno. Zejména v antifašistických ale i anarchistických skupinách je problém v tom, že zde převládá velmi zatrpklé macho chování, z kterého často cítíme chování ovlivněné sexualitou a ne spoluprácí, která by měla být základ ve vzájemném respektu a úctě bez povrchních výlevů. Ve skupinách je na příchozí ženu pohlíženo očima mužů jako na budoucí terč jejich tužeb a ne jako na novou spolupracovnici. Práce žen není oceňována stejně jako u mužů, ale je brána s určitou přirozeností až flegmatismem. V antifašistických skupinách se také setkáváme s agresivním, nafoukaným, rváčským macho chováním, kde v podstatě ženy ani najít místo nemohou. Skupiny a organizace maji před sebou do budoucna velký úkol. Zbavit se sexuálního, agresivního macho chování uvnitř skupin, tedy zharmonizovat toto vnitřní chování, které ani ve vztahu muže k muži není ideální. Až se urovná toto chování, bude to velký krok k tomu, aby se více žen zapojovalo do antifašistické práce a nebálo se vstoupit do takovýchto skupin. Bohužel dnes je to východislo jen pro ty ženy, které mají pevné nervy, odhodlání a trpělivost.

Jan Kenský

• Antifašistická sportovní osobnost měsíce
• Kulka pro fašouna
• Neonacisté v Srbsku
• Pohřebiště pro vojáky Wehrmachtu má být dokončeno v roce 2003

Vzrušené debaty kolem úmyslu zřídit v bývalém evangelickém hřbitově v Praze ve Strašnicích pohřebiště pro vojáky Wehrmachtu padlé na českém území během druhé světové války, které se ozývaly před rokem, prozatím utichly. Ze záměru ale nesešlo, příprava je v plném proudu.

…

• Přání otcem myšlenky
• BDM - tvář nacistického útlaku žen

BDM (Bund Deutscher Madel/Svaz Německých Dívek) organizoval v rámci nacistického německa dívčí část Hitlerovi mládeže. Německá dívčí část Hitlerovi mládeže. Tento spolek, který ze začátku války čítal jeden a půl milionu dívek, nám dnes ukazuje, jaký byl pohled nacismu na ženy a jakou roli měl hrát v budoucím systému. Sexistický, samčí, ryze mužský odraz NSDAP nám ukazuje tento spolek jasně a nezakryjí to ani argumentace současných mladých nacistů, kteří mluví o rovnoprávnosti pohlaví atd.

Hned na začátku je třeba říci, že účast žen v NSDAP byla pramalá ba nicotná. Celé roky neměla strana jedinou členku. V pozdějším čase, jestliže měla strana členku, hrála roli právě v rámci BDM či podobných pomocných spolcích, ale nikdy se nezapojila do závažnějších úkolů. Ženy měli hrát ve straně jen pomocnou roli, stejně jako v celé společnosti, jak stále opakoval samotný Hitler.

V BDM byly dívky rozděleny na mladé dívky (10-14 let), dívky (14-17 let) a ve věku 17-21 let mohly dívky vstupovat do ženské organizace s názvem Víra a Krása (Glaube und Schonheit). Ve všech těchto spolcích se dívky vychovávaly k potřebám režimu a to k mateřství, sportu, sociální péči, zdravotnictví a samozřejmě ideologii nacionálního socialismu. Tyto závazky a úkoly měla žena vést v nacistické společnosti. Základním rysem BDM však byla především výchova k mateřství, které bylo fanaticky uctíváno Hitlerem, který sám prohlašoval, že „muži je souzeno válčit a řídit vládu, zatímco povinnost ženy je rodit, aby zajistila národu pokračování rasy, a pomáhat muži v jeho úkolech“. Konečným úkolem tedy mělo být, aby žena, která vycházela z BDM byla pevná a vytvořená k obrazu národního socialismu, tedy schopná plnit stále rostoucí kolektivní potřeby od mateřství a sociální péče až v podstatě po všechny potřebné práce, které již nemohli vykonávat muži, protože zrovna umírali ve válce. To však nebral nacistický režim jako standartní stav, nýbrž jako jen stav přechodný. Nacistický režim tak využíval starší ženy na tzv. dobrovolné práce, na které již chyběli muži, do průmyslu atd. Zajímavou záležitostí bylo odměňování žen - rodiček, které porodily mnoho dětí a přispěly tak Německému národu a árijské rase k jeho záchraně.

Ženy v nacismu byli zneužívané, ponižované a bylo s nimi zacházeno jako s materiálem k uspokojování potřeb mužů a potřeb státu, kde měli být ženy zvlášť separovány od mužské populace ve všech frontách. Minulost by měla být dnes všem ženám ponaučením a měla by se tedy rázně postavit neonacismu, fašismu a tedy i sexismu ve všech formách a ukázat, jak si ony samotné představují své postavení ve společnosti.

• Hranice ČR oblíčí kamery

Všechny hraniční přechody ČR budou kvůli listopadovému setkání představitelů NATO opatřeny speciálním kamerovým systémem, napojeným na elektronickou fotobanku rizikových osob. Databáze bude obsahovat tisíce nežádoucích, krajně podezřelých, popř. vůbec kriminálně závadných tváří. Speciální software pak každý obličej, který na hraničním přechodu zaznamená, porovná s databází a vstup do ČR poté buď doporučí, nebo odmítne. Podle odborníků neoklame centrální počítač ani to, když si dotyčný pozmění podobu či částečně zahalí tvář. „Kamery umístit stihneme. Problém bude spíš v tom, že databáze, aby byla v listopadu efektivní, musí obsahovat především osoby ze zahraničí,“ sdělil deníku Právo zdroj, obeznámený s průběhem příprav. Jednání se zahraničními partnery se nyní točí právě kolem otázky, jak obsažné databáze mohou ČR poskytnout. Zda např. lze v Česku nabídnout i fotografie lidí, kteří nebyli trestně stíháni ani odsouzeni, ačkoli mohou z bezpečnostního hlediska spadat do kategorie rizikových osob. Projekt je finančně velmi náročný - pohybuje se v řádu mnoha desítek milionů korun. Zkušební provoz kamerového systému už nicméně na některých hraničních přechodech v současnosti běží. Toť zpráva z novin. A co na to svoboda pohybu osob?

• Korejský hrdina dostal v italském klubu padáka
• Martina Navrátilová to nevychytala aneb z USA jsem se vrátila rozčarovaná
• Chumbawamba korporacím: dej mně peníze, použiju je proti tobě!
• Evropané jsou míšenci orientálců

• Zpravodaj Akce