Věnceslava Lužická (6. prosince 1835, Hořice – 4. května 1920, Praha), vlastním jménem Anna Srbová, byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, manželka listovního, matka tří dětí, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem poučovat, vychovávat a mravně povznášet, se „zasloužila“ rovněž o reformu výuky ženských ručních prací.
Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků, přispívala do časopisů Květy, Česká včela, Světozor, redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformu výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás.
Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí, popisovala zevnějšek a duševní stav postav a do děl vkládala i své úvahy. Její práce jsou tak spíše typem výchovně zábavné četby.