Toyen [toajen], vlastním jménem Marie Čermínová, (21. září 1902 Praha – 9. listopadu 1980 Paříž) byla česko-francouzská malířka, jedna z představitelek evropského surrealismu. Z hlediska uměleckého, osobního i politického patří malířka Toyen k svobodnějším tvůrčím osobnostem minulého století.
Odmítla své civilní jméno (Marie Čermínová) a přijala dodnes záhadný pseudonym, nesklonný a bezrodý, zrušila spoutávající rodinné vazby ve prospěch několika přátel „spřízněných volbou“, protestovala proti měšťáckým konvencím příklonem k anarchistickému hnutí, popřela tradiční „ženskou roli“ jak důsledně nezávislým způsobem života, tak i vysokými nároky na vlastní tvorbu, která díky mimořádným malířským kvalitám, odvážné představivosti a intenzitě výrazu zaujímá jedinečné místo v celku moderního umění.
Vystudovala pražskou Uměleckoprůmyslovou školu (1919 – 1922). Vedle své tvorby byla velmi aktivní v uměleckém světě, byla členkou Devětsilu (skupiny mladých, levicově orientovaných, českých umělců) a Spolku výtvarných umělců Mánes. Spolu s Bohuslavem Broukem, Jindřichem Štyrským, Karlem Teigem či Vítězslavem Nezvalem aj. zakladatelka Skupiny surrealistů v ČSR (1934). Členka surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda, s kterými se Toyen a Štyrský seznámili v Paříži.
Zpočátku ovlivněna kubismem a purismem, také eroticismem, „výlety“ do naivismu. V letech 1925 – 28 žila spolu s Jindřichem Štyrským v Paříži, kde svou v podstatě minimalistickou tvorbu nazvali v roce 1926 „artificialismem“. Seznámili se v roce 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali.
Od konce 20. let tvoří pod vlivem Paříže první surrealistické obrazy. První výstava Toyen a Štyrského 1926 v Paříži, Galerie de l’art contemporain. První výstava v Praze 1935. S výjimkou války účast na všech mezinárodních surrealistických výstavách.
Za nacistické okupace byl surrealismus jedním z pronásledovaných umění. Po válce Toyen mohla, bez Štyrského, který za války zemřel, zase vystoupit na veřejnost a krátce vystavovala. V roce 1947 spolu s básníkem Jindřichem Heislerem, kterého za války před nacisty schovávala, opustila Československo, které směřovalo k další totalitě, a žila trvale v Paříži, kde se účastnila všech mezinárodních surrealistických výstav. Nicméně to, že na svou vlast nezapomněla, dokazuje cyklus obrazů Pražská domovní znamení.