Squatting

Seberte se někdy (třeba o víkendu) a vydejte se na procházku svým městem. Jděte ulicemi a pozorujte. Nemusíte nikam pospíchat. Není všední den, kdy se ženete se skloněnou hlavou do zaměstnání nebo z práce domů. Rozhlédněte se po svém městě, sledujte lidi a domy, nahlížejte nevtíravě do oken.

Schválně, jestli je za každým z nich vidět projev života. Tu zjistíte, kolik oken skrývá za svou skleněnou výplní (je-li tam) neživou prázdnotu neobývaného bytu. Někdy to jsou celé domy, které leží ladem. Prázdné objekty chátrají, zatéká do nich a po létech jejich neudržování se dostávají do dezolátního stavu. Pro bydlení se tak mnohé stávají pomalu ale jistě nepoužitelnými. Zajímejte se při své procházce městem také o starosti jeho obyvatel, vašich sousedů. Žijete tu spolu, často se potkáváte v uspěchaném rytmu všedního dne, aniž si to vzájemně uvědomujete. Mají své problémy jako každý obyčejný člověk. Někteří žijí v nejistotě. Restrukturalizační program místního podniku počítá s propouštěním. Budou to zrovna oni, kdo rozšíří armádu nezaměstnaných a budou trávit čas ve frontě na úřadu práce, odkud pak odejdou s nepořízenou, jak se dalo předem očekávat? Jiní zase řeší svou tíživou situaci s bydlením. Kolik mladých rodin je ve vašem městě asi nuceno se tísnit s rodiči v malém bytě, protože na vlastní nebudou mít v dohledné době dostatek prostředků? Naše doba již odvykla vícegeneračnímu soužití s jeho nepsanými pravidly. Každý touží po soukromí, samostatnosti a seberealizaci alespoň v prostoru svého obydlí. Stojíte uprostřed ulice a dáváte se do hovoru s mladým mužem, který bezcílně prochází kolem. Je rád, že si může s někým promluvit. Utekl od rodičů. Říká, že život s nimi byl nesnesitelný, tedy především s despotickým otcem. To radši život na ulici. Co ho čeká? Když nesežene nějaký cenově dostupný podnájem nebo ubytovnu a nějakou práci, zbývá mu podle jeho slov jedině krást. V kriminále to nemůže být horší, přemýšlí nahlas už sám pro sebe. Tu si vzpomenete, že jste už v tuto dobu měl být doma a sledovat oblíbený seriál ze života americké smetánky. Místo „velkého úniku“ ale prožíváte náraz na realitu, na osudy lidí ve vašem městě. Není to tak všechno jednoduché jako v televizi. Obyčejní lidé nežijí v zářících palácích, nemají na starosti jen zálety a intriky. Často nemají kde bydlet. Vy jste třeba, jak se říká, v pohodě. Máte byt, jistou práci, bezproblémovou rodinu. Jsou tu ale i jiní se svými problémy, které byste jistě nikomu z nich nepřál. Stojíte tam uprostřed ulice a přemýšlíte o tom. A za vámi stojí dům - okna bez záclon - zřejmě prázdný. Chodíte kolem něj několik let a jinak si ho ani nepamatujete. Je to vůbec normální? Jaké má vůbec morální hodnoty společnost, která toto dopouští.

Někomu se tento vstup do problematiky squattingu bude zdát možná přehnaný. V tom případě je to šťastný člověk, kterého nic netrápí. Ale vězte, že realita je taková, záleží jen na tom s jak situovanými lidmi se scházíte a v jakém regionu vzhledem k nezaměstnanosti žijete.

Jistě se ptáte jak je to možné, že vedle sebe existují prázdné domy a byty a současně lidé, kteří nemají kde bydlet (tím jsou myšleni i ti, kteří žijí s rodiči, i když už dávno překročili věk osamostatnění se nebo již založili rodinu; obyvatelé ubytoven jako příležitostného přístřešku; lidé dojíždějící velké vzdálenosti do zaměstnání; studenti, co nedostali kolej apod.). Tato koexistence prázdných bytů a lidí, co by je nutně potřebovali, je dána kapitalistickou orientací naší společnosti a z toho vyplývajících zákonných úprav státu. Osobně věřím, že společnost jako celek si tuto „společenskou smlouvu“ nikdy nepřála. Byla jí prostě vnucena. Je to výsledek dlouhodobého vývoje, kdy se prosazují zájmy jednotlivců nebo skupin, které mají tu moc utvářet společenské poměry podle svých potřeb. Jejich nástrojem je hospodářská moc, jednoduše řečeno peníze či kapitál a z té plynoucí moc politická. Kapitalistům nebo chcete-li vlastníkům výrobních prostředků (za něž se dají považovat i byty) slouží stát, jehož prvotní úlohou není starost o občana, ale především ochrana vlastnictví. Nedotknutelnost majetku je pak příčinou jeho kumulace v rukou zmiňovaných jednotlivců či skupin, jejichž prioritou je zisk. Kapitalistická orientace na zisk pak vede jedině k sociální nespravedlnosti a prohlubování propasti mezi bohatými vlastníky a obyčejnými námezdně pracujícími. Vlastníci těží z lidu a jeho práce. Sami v podstatě žádné hodnoty nevytváří. Jednou ze stránek tohoto kapitalistického hyenismu je i otázka bydlení.

Zákonná úprava majetkové nedotknutelnosti posvěcuje činnost spekulantů s byty, nemovitostmi a pozemky. Ti čekají na vyšší ceny, aby měli větší zisky.

Nikterak je nezajímá postavení lidí a rodin, které by nutně potřebovaly právě byty, jež nechávají vlastníci zet prázdnotou. Tento stav sociální nespravedlnosti a kapitalismus vůbec jsou z hlediska lidskosti nepřijatelné a amorální. Ale je tu právě stát se svými nástroji, který se na úkor lidí a na objednávku kapitálu snaží tento stav udržovat. Za logické obsazení dlouhodobě nevyužívaného bytu či domu hrozí stát postihem - ve jménu zákona.

Ve světě a v posledních letech i u nás se ale objevují aktivity lidí bez domova směřující k obsazování prázdných domů. Motivace obsazovatelů jsou často různé. Podle toho se dají rozdělit do několika skupin.

Tu první tvoří tzv. „houmlesáci“. V nějakém opuštěném domě si najdou kout, kde přespávají. Většinou takto žijí přes zimu, kdy není možné spát v parku na lavičce. O vlastní objekt se vůbec nezajímají. Obvykle žijí sami. Obsazením nic jiného nesledují. Jsou to lidé bez jakékoliv budoucnosti, kteří dávno rezignovali na svůj život. Policie je někdy vyhání, a to bez postihu. Co by si na těchto lidech také vzali. Zpravidla je však nechává v prázdných domech, aby nebyli moc na očích „řádných“ občanů.

Druhou skupinou jsou „feťáci“. V prázdných prostorách si vytvářejí svá „doupata“. O stav budovy se nikterak nezajímají, je jim v podstatě lhostejný.

Veškerá jejich aktivita směřuje k shánění prostředků na nákup drog. Je to další skupina, která je produktem kapitalistické společnosti a odcizení. Z nedostatku seberealizace a pozitivní motivace končí stále více mladých lidí v těchto „doupatech“. Jde o vyděděnce společnosti. Stát jim nabízí v převážné míře jen represi, místo aby se zabýval příčinami. Těmto lidem zkracují život nejen drogy, ale i nebezpečné nemoci, kterými jsou například žloutenka či AIDS. O objektech obsazených narkomany policie ví. Většinou se je nesnaží vystěhovat, má totiž alespoň přehled o tom, kde koho najde. jelikož se narkomani dopouštějí drobných krádeží, ví policie, kam si pro ně při podezření dojít.

Do další skupiny by se daly zařadit „sociálně slabé rodiny“, které se nastěhují do prázdného domu, jenž se snaží udržovat, aby dál nechátral a byl obyvatelný. Žijí skoro normálním životem a co možná nejvíce nenápadně, aby tak nedaly zjevný důvod ke svému vystěhování a případným postihům.

No a poslední skupinou, u které se zastavím podrobněji, jsou „squateři“. Jedná se převážně o mladé lidi, často se ale mezi nimi najdou i starší ročníky. Jejich cíl je jasný - především řešit svou bytovou situaci. Za další je jejich čin projevem postoje, který jasně říká, že bydlení je právo.

Za třetí nechtějí někteří zůstat pouhými pasivními obyvateli a pokouší se v obsazeném domě realizovat útočiště alternativní kultury. Squateři nemusejí být nutně anarchisty nebo politicky vyhranění. Často je jejich čin projevem spontánní revolty vůči pochybným kapitalistickým a „demokratickým“ hodnotám. Přesto je nejviditelnější část squaterů politicky aktivní. Bývá zvykem vidět na obsazených domech transparenty a prapory. Mluví se zpravidla o nepřijatelné vládě peněz a právu na bydlení. V nejednom ze squatů můžete posedět v improvizovaném baru či čajovně, vyslechnout koncert či přednášku, shlédnout výstavu. Akce alternativní subkultury jsou velmi živé, působivé a autentické. Prostředí a často „revoluční“ nálada squatu k tomu maximálně přispívají. Vše se dělá svépomocí. Jsou-li nějaké výdaje, hradí se ze sbírek mezi obyvateli squatu a sympatizanty, případně z benefičních akcí ve squatu i mimo něj. Squateři podle svých možností opravují objekt, napravují následky dlouhodobého chátrání. Někdy se snaží svůj pobyt legalizovat, zpravidla bezvýsledně.

Squaty mají i další funkci a tou je vyzkoušet a praktikovat komunitní způsob života. Nejde o žádnou sektu, jak by si někdo mohl po proprání hlavy televizními braky představovat. Každému je dopřáno maximální soukromí. Je úžasné vidět nebo se přímo účastnit v dnešním navzájem se odcizujícím světě společné večeře, ke které se scházejí obyvatelé celého domu. Každý squat je samozřejmě něčím specifický, v každém fungují nějaké společné vztahy, přesto se dá říci, že cíleným obsazováním domů vzniká okruh lidí, dá se říci hnutí, kde funguje v plné míře princip solidarity. Boj o jeden squat je zároveň bojem o osud všech ostatních. Lhostejnost tu nepřichází v úvahu.

Někdy obsadí mladí lidé nevyužívaný objekt, aniž by ho používali k bydlení. Například tu začne zkoušet jejich hudební skupina, která nesehnala nebo nemá peníze na nějaký prostor, který by k tomuto účelu mohla využívat. Někdy se v prázdných prostorech vytvoří galerie, kde se vystavují díla méně známých umělců. (Jako například v létě 1998 v Plzni, kde v centru otevřel kolektiv Underground 777 galerii Exist. Díky tomuto nelegálnímu kroku konečně město přislíbilo umělcům poskytnutí jiných prostor pro jejich činnost.)

Státní represe vůči squattingu je zcela evidentní. I když je na první pohled jasné, že squateři žádnou protispolečenskou činnost nepáchají (ve vztahu k lidem), jsou stále šikanováni ze strany policie. Pro stát jsou nebezpeční svou angažovaností proti nelidským kapitalistickým principům. Často policie (především tzv. protiextremistické složky) tlačí sama vlastníky k tomu, aby se snažili nové obyvatele co nejdříve vystěhovat. Je jasný strach z toho, že by toto hnutí mohlo nabýt živelnosti při horšící se sociální situaci obyvatel určitých oblastí. Časté razie, kradení a rozbíjení osobních věcí a zařízení, falešná nařčení, urážky, vyhrožování - to vše patří k policejní činnosti směřované proti angažovanému squattingu.

U nás podle §249a hrozí za squatting trest odnětí svobody až na dva roky nepodmíněně. Tento zákon byl proti squaterům použit například po zásahu na squatu Zenklovka, kdy byl jeden z obyvatel odsouzen k podmíněnému trestu, ostatní obvinění nebyli díky amnestii dále stíháni. V současnosti je obviněno podle §249a několik obyvatel squatu Milada.

Násilné vyklízení squatů přivozuje nevídané situace - mladí lidé ochotní bránit svůj dům i na úkor zdraví, demonstrace, střety s policií atd. V Německu došly útoky na squatery až do situace, která připomínala několikadenní válku - barikády, nasazení tisícovek policistů, vodní děla, obrněné transportéry.

Obsazené domy, jejichž obyvatelé byli nějakým způsobem aktivní, ať již v anarchistickém či autonomním hnutí nebo pouze vyvíjeli kulturní činnost, se u nás začali objevovat až po pádu minulého režimu. Squaty nebyly čistě pražskou záležitostí, jak by se na první pohled zdálo, ale Praha měla pro squatting nejlepší podmínky. Vedle množství prázdných domů to bylo především množství aktivistů, kteří byli ochotní při napadení squatu ze strany fašistů či policie dům bránit. Velká většina squatů měla poměrně krátký život. Připomeňme si jen ty nejznámější.

První squat obsazený anarchisty vznikl začátkem května 1991. Tehdy obsadilo několik lidí jeden ze zchátralých domů v osadě Buďánka na Praze 5. Začátkem roku 1992 ti samí lidé obsadili spolu s novými dům v ulici Pplk. Sochora. Tzv. Sochorovka žila až do roku 1997, kdy byl obyvatelům nabídnut úřadem náhradní prostor na jejich projekt. Mezitím si ale dům prošel mnohým, počínaje úředními rozhodnutími o vystěhování a konče mohutným společným útokem policie a fašistů na dům a jeho obyvatele. V domě se nacházela mimo jiné redakce známého anarchistického periodika A-kontra a dokonce i tiskárna, na které se časopis tiskl spolu s množstvím letáků a plakátů.

V centru Prahy se nacházel squat Zlatá loď, který byl vyklizen policií v létě 1994. Obyvatelé domu byli však více umělecky zaměření, než aby sledovali požadavky společenské změny.

Snad nejznámějším squatem, proslaveným i v zahraničí je bezesporu Ladronka. Historický statek uprostřed parku nedaleko Břevnovského kláštera. Na

Ladronce pořádají její obyvatelé časté kulturní akce (koncerty, výstavy, divadlo, tekno party…), ale i přednášky, diskusní setkání, sportovní akce, dny pro děti atd. I tento squat zažil několik policejních zásahů a neustálý tlak ze strany města k vystěhování. Od roku 1993 však Ladronka žije až dodnes, a doufejme, že ještě dlouho žít bude.

A nakonec bych připomenul v poslední době díky zásahům policie často zmiňovaný squat Milada. Více si o něm však můžete přečíst v rozhovoru s jedním jeho obyvatelem.

Squatting je hnutí, kde lidé nebojují jen za své ideály a vize, ale přímo za svůj životní prostor. Učí se tu žít v komuně, většinu věcí užívají společně, rozbíjí zaběhnuté stereotypy, ukazují cestu. Squaty jsou útočištěm odpůrců systému. Svými benefičními akcemi se podílejí na financování činnosti autonomního a anarchistického hnutí. Stávají se katalyzátorem odporu, předvojem revoluce, která zajistí politickou a hospodářskou spravedlnost a samosprávu a v neposlední řadě důstojné bydlení pro všechny, nejen pro ty, co si to mohou dovolit. Squatting je boj tady a teď, stává se předvojem sociální revoluce.

Projektíky, dílny a aktivity v rámci polit.soc.kult. komunikace squatu s okolím a realizace představ o životě, takže asi všechno kromě bydlení. Bydlení s tím vším úzce souvisí, může být pojímáno prostorově, umělecky nebo myšlenkově různě, projekty a aktivity s ním jsou propojené. Všechno je to moc složité a otevřené různým přístupům, takže to tak také necháváme - otevřené –

Tento text zkouší nabídnout inspirativní pohled do vnitřku squatu, je míněn jako nedefinitivní a upravovatelné seskupení různých projektů, o než se squateři.rky pokoušejí a které více nebo méně zdárně uskutečňují v rámci svých center. Mnohé z těchto projektů mohou být (a bezpochyby už také byly) realizovány i v jiných „neskvoterských“ podmínkách, v ngo's, eko-sdruženích, kavárnách, v různých alternativních prostorách nebo jenom tak.

Společným jmenovatelem při uvědomělém vytváření těchto komunikačních kanálů a tvořivých struktur bývá co nejráznější odmítnutí konzumu, peněz, moci, soupeřivosti a jim podobných hrůz, které jsou považovány za zdroj odcizení, závislostí a utrpení. Tyto projekty odmítají hierarchie, specializace, ruší bariéry mezi manuální a intelektuální činností, mezi publikem a organizátory (každý účastník se stává spolutvůrcem), jsou návrhy, možnostmi, pokusy, které mohou dát tvar něčemu novému, nečekanému…

Proto jsou tyto aktivity squatům tolik vlastní, slučují se s jejich vyhraňeným názorem na přirozenost a nezpeněžitelnost lidské činnosti a mnohdy nejsou v jiných podmínkách uskutečnitelné. Nebo lépe řečeno, uskutečnitelné jsou, díky své nenáročnosti na materiál a znalosti, téměř všude, ale právě proto, že nikomu nepřinášejí zisk a falešné uspokojení, nejsou právě vítané. Přesto se vlastně často jedná o každodenní činnosti člověka, s tím rozdílem, že je k nim přistupováno (snad)svobodněji, z různých úhlů pohledu a pokaždé - jinak –

Všechny projekty, které popisujeme, existují, fungují a obohacují lidi právě teď. Jsou reálné. Nemluvíme o nich proto, abychom dokázali.y, jak úžasné squaty jsou. Celý tento text je soubor možností, které mají sloužit především k inspiraci, a to komukoli.

V těchto projektech se squatteři pokoušejí vytvořit prostor vyhrazený letákům, peticím, zinům, knihám, kazetám, které mohou být buď čteny, poslouchány na místě, někdy výpůjčeny, zdarma poskytnuty nebo za symbolický poplatek zakoupeny, distribuovány. Může jít o shromaždiště materiálu na určité specifické téma (antirasismus) nebo o seskupení různých materiálů zabývajících se anarchismem, autonomismem, feminismem, uměním atd. Může jít o prostor spojený s kavárnou, počítačovou dílnou apod., a to uvnitř squatu, což ale nevylučuje, že se může objevit v ulicích a komunikovat s veřejností, nebo být součástí demonstrace.

Squaty někdy budují svou vlastní tiskárnu, píší, tisknou a distribuují vlastní časopis nebo se na nějakém podílejí, případně mu poskytují prostor. Tisknou letáky, plakáty na akce, koncerty a demonstrace, nebo brožury a materiály týkající se různých témat (), informační ziny o akcích ve squatu a okolí, literární d.i.y. knížky.

Je „hromada“ užitečných věcí, hraček, krámů, oblečení…, ke které můžete přihodit cokoli, co nepotřebujete, podělit se o věc, která vám už nevyhovuje, ale někomu jinému by se mohla výborně hodit, můžete si odsud vzít cokoli, co se vám zdá potřebné, a to v jakémkoli množství. Nemusíte nic vložit výměnou, prostě přirozeně berete a dáváte, nepotřebujete žádné peníze…

Je aktivita, při které se zdarma poskytuje, vyměňuje nebo za malý poplatek prodává oblečení, tato aktivita bývá pořádána jako benefit. Je alternativou k nakupování, podporuje nekomerční výměnu a recyklaci oblečení.

Prostory pro svobodnou informatiku, které podporují otevřené systémy jako GNU/Linux, BSD, tedy alternativy k systémům komerčním jako M$, pořádají kurzy práce s opensource produkty, kurzy bezpečnosti a kryptování, install-parties (přines komp, někdo ti pomůže s instalací, poradí s řešením problémů), spravují servery, zdarma poskytují prostor pro weby různých aktivit, s tvorbou webů pomáhají, podporují přístup k internetu zdarma, svobodné šíření informací v rámci internetu, nezávislá média a počítačový aktivismus, vytvářejí cyberprostory na demonstracích. Vznikají díky recyklaci „zastaralých“ součástek a kompů. (ASCII v Amsterdamu/ Print v Dijonu)

Prezentace projektů, názorů a nových informací spojených se squatem, jeho zázemím, jeho aktivismem. Prostředek komunikace. Praktická podpora nekomerčního a svobodného soft i hardwaru, lokálních sítí apod.

V rámci soběstačnosti a nezávislosti na obchodu se squaty snaží o vlastní produkci nebo poukázání na možnost vlastní produkce potravin, lokálních, nepěstovaných v zámoří apod. Otevírají tak otázku tradičního přístupu k získávání potravy, na základě šetrných ekologických postupů. Zpochybňují městskou kulturu odcizení a uprostřed betonu a asfaltu vytvářejí malé „oázy“. Poukazují na to, že squatovat lze, kromě domů, také půdu, vytvářejí sítě distribuce geneticky neošetřených semínek, šíří informace, letáky, pořádají debaty a demonstrace proti velkým firmám podporujícím genetiku v potravinové produkci.

Podpora autoléčby, netradičních nebo domáckých přístupů k léčení, rozvoj znalostí v bylinkářství a v přístupu k lidskému tělu, k bytosti. Odpor k násilným chemopraktikám, zprůmyslnění lékařství a k nechutnému využívání léků pro zisk.

Šetrný přístup k životnímu prostředí a přemýšlení o následcích našeho plýtvání jsou natolik zjevné a potřebné, že je snad nemyslitelné, aby squat fungoval bez nich. Squat je většinou součástí města, součástí industriálních zón, zpochybňuje návyky a způsob života v těchto oblastech, své negativní působení na okolí zkouší snížit na minimum, aktivně ovlivňuje dění ve svém okolí, staví se proti neekologickým rozhodnutím, výstavbám atp. Někdy také realizuje projekty šetrné výroby elektřiny.

Realizace ekologického prostoru, který je spravován a využíván kolektivně. Výborný a potřebný projekt, který svědčí o tom, že squaty nejsou jenom špinavé díry a že squatteři se dokážou plnohodnotně a autonomně organizovat.

Denně vyhazujeme obrovské množství jídla, plýtváme, zatímco jiní lidé hladovějí. Jídlo před zárukou, starší pečivo apod. lze včas zkonzumovat. Přebytky jídla rozdat. Zdarma vařit pro bezdomovce.

Kuchyně ve squatu je společná, podporuje se komunitní stravování, jídlo pokudmožno pochází z lokálních zdrojů, není podporován masný průmysl, který trýzní chovaná zvířata ve strašných podmínkách. Odsud vychází podpora veganství a vegetariánství, ekologického zemědělství. (FNB na Praseti/ VoKü v Berlíně)

Ve squatu může být postavena pec na pečení chleba a pizzy, nabídnutá ke kolektivnímu užívání, učení se novým znalostem a chápaná jako politický akt, výraz autonomie a potřeby vzít svůj každodenní život do vlastních rukou. (pec v Grenoblu, kterou tvoří hlínou slepené cihly, izolované směsí slámy, hlíny a koňského hnoje)

Jde o prostor pro venkovní letní kuchyň, místo, které může být chápáno primitivisticky, duchovně jako přírodní element, zdroj energie…

Nevýdělečné kolektivní prostory spojené s infošopy, cyberateliéry, koncertními sály, kde lze posedět, počíst, připravit si šálek čaje a poklábosit. Bary poskytují pití za nízké ceny, bez zisku nebo s malým ziskem určeným na benefitní účely.

Squaty se často profilují jako kulturní centra, pořádají divadelní představení, performance, festivaly a koncerty lokálních i zahraničních skupin různých stylů punk/ska/techno/atd., pořádají benefitní akce, podporují začínající kapely, poskytují prostor pro zkušebny, nahrávání vlastních d.i.y. kazet a pro distro během koncertů. Nabízejí svoje prostory a s organizováním koncertů pomáhají, podílejí se na akcích mimo strukturu jako festivaly jednorázového obsazení, technoparties, často vytvářejí vlastní kapely… (koncerty na Miladě v Praze/ festival Squatekk)

Fungují např. v holandsku, někdy přes internet, coby nezávislá média. Ateliery alternativního divadla, pouliční umění, performance, veřejné četby Squaty poskytují prostor pro alternativní divadelní spolky nebo samy vytvářejí divadelní hry a performance, pořádají workšopy pouličního umění (žonglování, chůze na laně, na chůdách…) a v rámci různých festivalů a představení poskytují prostor lokalním i zahraničním umělcům, loutkářům, plivačům ohně a další zvěři.

Možnost vyjádřit se výtvarnými prostředky, realizovat svoje nadání, učit se nové techniky nebo se podílet třeba “jenom“ na vymalování pokoje…bezplatný prostor pro umění, které je oficiálně odmítáno nebo nechce být oficiální kulturou vstřebáno a rozmělněno.

Squaty kritizují automobilismus, jeho dopad na životní prostředí, plýtvání surovinami, které navíc figurují ve válečných konfliktech. Podporují ekologické formy dopravy jako kolo, organizují dílny, kde se kola opravují, sdílejí se součástky, nářadí a vědomosti. Podílejí se na cyklojízdách, které jsou tedy propagací cyklismu a také formou protestu, a to nejen proti automobilu.

D.I.Y. neboli Do It Yourself (Udělej si sám!) je výraz pro všechno možné tvůrčí vyrábění věcí (malování obrázků, domácí nahrávání kazet nebo jakékoli kutění a spravování), které neslouží k vydělání peněz, ale spíše k darování, výměně. Jde o určitou kulturu, která se odmítá stát konzumní, ziskuchtivou a mediální a také klade důraz na samostatnost člověka, rozvíjení schopnosti vyrábět a spravovat předměty sám nebo sama.

Do d.i.y. by se dalo zařadit velké množství produktů aktivit, zmiňovaných v ostatních projektech. A za dílničku d.i.y. můžeme považovat třeba jenom místnost, kde je společné nářadí a prostor pro užitečné manuální činnosti. (Prase)

Jsou setkání a dílny, jejichž cílem je učit se jeden.na od druhé.ho přirozeně a bezplatně, neomezováni.y tradičním způsobem vzdělávání. Může se jednat o různé druhy řemesel, manuálních činností, výuky jazyků…

Squat sám o sobě je vždycky politický a politiky vnímaný, buď jako problém, překročení zákona, forma občanské neposlušnosti nebo prostě něco přebujelého a nežádoucího (občas snad jako něco přínosného). Může být kritikou uspořádání společnosti, alternativou, autonomní zónou apod. Politická aktivita jednotlivých squatů se liší. Existují squaty spíše kulturní, asociativní, které se pokoušejí získat např. něco jako statut neziskové organizace a squaty politicky aktivní a názorově vyhraněné. Některé squaty s místními politickými autoritami vyjednávají, některé podepisují smlouvy o symbolickém pronájmu a jiné veškerou komunikaci na této úrovni odmítají a kritizují. Squaty, které se profilují jako „politické“ se účastní demonstrací, podpisových akcí, protestních cyklojízd a poskytují svoje prostory různým politickým organizacím, časopisům apod. Sama obrana squatu a demonstrace proti vystěhování je politickým aktem.

Squat je místo, o němž se diskutuje, a které se vědomě diskuzi otvírá. Squat sám sebe definuje jako místo svobodné výměny informací a místo, které podporuje názorovou různorodost, místo, jehož fungování je založeno na diskuzi a konsensu. Squat je tedy nečím, co diskuzi přitahuje. Pořádá debaty a přednášky, různé vzdělávací workšopy apod. na nekonečné množství témat, od squatování samotného, přes válku, uprchlictví, po debaty o hudbě atd. Cílem může být šíření informací, osobní rozvoj, rozvoj komunikace, rozvoj aktivit…

Projekty propagace myšlenek, vzdělávání a snahy o sociální změny v těchto oblastech mívají svoje odezvy ve většině squatů spolu s odmítáním rasismu a jiných diskriminací. Některé squaty jsou ale vytvářeny přímo jako ryze ženské, feministické nebo lesbické a pořádají akce, debaty a dílny soustředěné na tato témata, vytvářejí ženské kolektivy, divadelní představení, ženské cyberprostory…

Squaty podporují vznik nových autonomních center, pomáhají v právních záležitostech, shromažďují informace o bytové situaci. Někdy vznikají celá centra monitorující situaci a poskytující informace o prázdných budovách, kolektivy zaměřené na pomoc při vystěhování, nezákonném jednání policie a následných právních postupech.

Na lokální úrovni squatteři.rky pomáhají organizacím, nadacím a jednotlivcům a podílejí se na organizování různých lokálních aktivit, úklidů, oživení čtvrtí. Rozvíjejí vzájemnou spolupráci v sousedství.

Squat někdy poskytuje prostor pro organizace pomáhající uprchlíkům nebo bezdomovcům, krizové přístřeší a pomoc. Většina squatů má určitá pravidla pro přijímání takových osob a také kapacitu…stejně jako většina našich/vašich bytů a domů. Sociální pomoc bývá chápána jako přirozené jednání člověka, nikoli odpovědnost, která leží na bedrech institucí.

Squat je otevřený všem osobám, které chtějí jednat, tvořit, vynalézat nové přístupy k životu a poskytuje prostor pro jejich aktivity a porady. Kolektivy mohou být politické, umělecké, antirasistické, feministické, počítačové….

Squaty intenzivně komunikují s cestovateli z jiných squatů nebo travellery a rády se otevírají jejich novým iniciativám, poskytují prostor pro jejich umělecké aktivity. Podporují travellerský způsob života, podílejí se na pořádání karavanních výprav.

V rámci lokálních aktivit mohou squaty pořádat dílny a festivaly pro děti z okolí, rozvíjet komunikaci mezi těmito dětmi a dětmi, které žijí přímo ve squatu. Bořit bariéry, které s sebou život v alternativních podmínkách přináší svou odlišností od života, jaký vedou jeho sousedé.

• Squatterské iniciativy na území bývalého Československa v letech 1990 - 1999
• Squaty ve Francii 1976 -1984
• Squaty v Čechách
• Squaty na Slovensku
• Krakers

• http://praha.squat.net/
• Sborník textů o squattingu — ke stažení *.pdf

wiki pojmy, osobnosti, historie, literatura, kapely, revoluční písně, filmy, teorie, ideoví odpůrci anarchismu