Georges Eugène Sorel byl francouzským sociálním filosofem. Pracoval jako inženýr. Jeho politický charakter byl vždy kontroverzní, přesto je brán především jako teoretik revolučního syndikalismu. Jeho socialismus pramenil více z útoku na morální rozklad buržoazie než z potřeb proletariátu.
Dělnické hnutí přesto mělo specifické rozměry pro revoluci. Upřednostňoval možnost industrialismu jako opozice k finančnímu kapitálu, protože může vytvářet disciplínu a potenciál pro hrdinství, které vytváří morální základy proletářské revoluce. Pro Sorela proletariát reprezentoval ctnosti výrobců a bojovníků. V „Reflexi násilí“ zastával antideterministickou pozici proti těm, kdož hlásají „bezpodmínečně nevyhnutelnou“ revoluci, a zachovával, že proletářské vítězství bylo vázáno na svůj boj s morálkou a svou možnost udržet „mýtus“ generální stávky.
Tvořivé násilí proletariátu musí ukázat svoji svrchovanost vůči technicko-ekonomickým schopnostem a vojenské síle buržoasie. Některé ze zajímavých prací Sorela jsou: „Reflexe násilí“, „Illusions du progres“, „Le Proces de Socrate“, „Materiaux pour une theorie du proletariat“ a „Dekompozice marxismu“.