Ucelený pohled na člověka a společnost, hlásící se k ideálům revolučního anarchismu, jakožto jediné rovnostářské formy vedení třídního boje ze strany pracujících, nezaměstnaných a mládeže.
Strategie, vypývající z přesvědčení, že prostředky použité k dosažení našich cílů, musí vždy odpovídat cílům samotným. Krátkodobé a dlouhodobé cíle si tedy nesmí odporovat.
Taktika postupného vybudování politicky jednotné masové anarchistické organizace, jakožto jediného historicky známého prostředku, který může svoji silou, idealismem a organizační sítí vtisknout sociální revoluci anarchistický charakter. Charakter budoucí revoluce je tak přímo předurčen tím, jaké myšlenky zapustí kořeny mezi masami utlačovaných a vykořisťovaných lidí.
Způsob práce, v němž jednotlivé součásti organizace tvoří přímo zárodky budoucích struktur anarchistické společnosti. Sociální anarchisté při vstupu do budoucí sociální revoluce neimprovizují, každý člen takové organizace ví co je jeho povinností. Skupiny a regiony se promění v územně správní jednotky, odborový svaz se promění v síť syndikátů, spravujících výrobu, Obranné výbory okamžitě začnou stavět společně s učiteli školskou samosprávu apod.
Způsob společenské organizace, založený na vícestupňové federaci komun-komunit, obcí, měst a regionů, které jsou nástroji politické samosprávy. Syndikáty pracujících spravují, inovují a koordinují výrobní prostředky, ale pracují na společnou objednávku územních útvarů, v nichž maí své slovo nejen pracující, ale obecně všichni členové společnosti. Ekonomika pracuje na základě poptávky a omezení přírodních zdrojů a trvale udržitelného života, nikoli na základě centrálního plánování.
Sociálně-anarchistická organizace je obrazně řečeno semínkem, z něhož může jednou v budoucnosti vyrůst rostlina anarchistické společnosti.
