Comandanta Ramona, drobná žena indiánského původu, byla aktivní členkou zapatistického hnutí od jeho počátků. Už roku 1994, tedy v prvním roce bojů zapatistického hnutí, se u ní začaly projevovat vážné zdravotní problémy (rakovina prsu). Roku 1995 podstoupila transplantaci ledviny, čímž získala deset let života, jejž zasvětila zapatistické aktivitě.
Z jakéhokoliv místa v horách jihovýchodu k vám promlouvá Comandante Ramona:
Během posledních měsíců jsme se dozvěděli, že tisíce žen a mužů z Mexika a řady dalších zemí, jež si dělají starosti o můj zdravotní stav, psali dopisy, sbírali podpisy pod petice a požadovali pro mne přístup k lékařské péči. Nemám dostatek slov, abych vám za tyto projevy náklonnosti a solidarity poděkovala. Ramona je jen jednou z tisíce domorodých žen v celé zemi, která je těžce nemocná. Většinu z těchto žen lékař nikdy nenavštívil, nedostaly ani žádné léky. Mnoho z nich díky špatné lékařské péči umírá.
Dívky z našich vesnic trpí podvýživou, příliš mladé se stávají matkami. Mnoho žen umírá při porodech a zanechává po sobě mnoho sirotků.
Když domorodá žena dosáhne věku třiceti nebo čtyřiceti let, je její tělo staré a plné nemocí.
My ženy hodně pracujeme. Vstáváme před svítáním, meleme kukuřici, děláme tortillu, chodíme na dříví, pro vodu, pereme prádlo, staráme se o děti a pečujeme o ně, když jsou nemocné, podílíme se na organizačních záležitostech našich komunit.
Nedostáváme ale žádné pořádné jídlo, nemáme školní vzdělání, neumíme mluvit španělsky, trpíme nemocemi a jsme často zneužívány.
Tohle všechno ničí naše štěstí a zdraví.
Srdečně vám děkuji za vaši podporu a za to, že mi dáváte naději dále žít a bojovat. Ale nyní vás prosím také o solidaritu a práci pro mé ostatní sestry, pro domorodé ženy z celého Mexika.
Pro mé sestry, domorodé ženy, které pracují na poli.
Pro mé sestry v domech měst, které jsou často zneužívané.
Pro ty ženy, které se nemohou vrátit do svých komunit, jelikož ty jsou stále pod kontrolou armády.
Pro mé domorodé sestry, které musí odcházet do měst, aby zde prodávaly své zboží nebo žebraly a především pro všechny ženy, které jsou nemocné a bez lékařské péče stejně jako já.
Bojujeme za spravedlnost a demokracii.
Za zemi, ve které ženy, děti a muži nebudou žít v bídě, která je zabíjí.
Za zemi, ve které bude lékařská péče, dnes žádaná pro Ramonu, dostupná všem ženám, dětem a mužům.
Za zemi, ve které bude lékařská péče zajištěná bezpodmínečně pro všechny a nebude nástrojem diskriminace.
Za zemi, ve které bude to, co žádáme v revolučním ženském zákoně, dostupné všem ženám v Mexiku.
Toto všechno bude možné jen tehdy, když dosáhneme spravedlnosti a demokracie v celém Mexiku.
My ženy víme, že je čas se spojit, začít sebeorganizovat a udělat mnoho pro to, abychom dosáhly míru, spravedlnosti a svobody.
Tisíce žen z našich komunit nyní prožívají těžké časy. V našich komunitách je armáda. Ženy a děti mají strach.
Nemohou jít k řece, aby se v ní vykoupaly, nemohou chodit na dřevo nebo zasévat.
Armáda zničila potraviny a semena, odnesla nářadí, a proto nyní nemůžeme zasévat. My ženy neuvěříme slovům o míru tak dlouho, dokud nás vládní armáda nepřestane ohrožovat. Vládním slibům míru uvěříme, až armáda přestane mířit na hlavy našich dětí.
Ať žijí zapatistické ženy! Ať žije Comandante Trini! Ať žije ženská solidarita!
Que Viva el Ejército de Liberación Nacional!
Comandante Ramona, 1995