Pierre Joseph Proudhon (1809-1865)

Francouzský socialista a teoretik anarchismu, první kdo se sám nazval býti anarchistou.

Narodil se v roce 1809 V Besanconu ve velmi skromných poměrech. V roce 1838 odjíždí do Paříže. V roce 1840 vydává první dílo a od té doby je politicky aktivní. V roce 1848 zvolen do parlamentu. Přednáší projev v Národním konventu, odsuzuje buržoazii. Tento proje vyolá obecné pobouření. Proudhon pokračuje ve psaní spisů, živí se střídavě jao tiskař a novinář. Umírá v roce 1865.

Proslul spisem Co je vlastnictví 1844 - 45. Přijal některé idee mladohegelovců. Zavrhoval organizovaný třídní boj i stát, odmítal jakoukoli autoritu; později korigoval svůj anarchismus projektem decentralizované a federalizované společnosti tzv. proudhonismus. Je zastáncem mutualismu. Podle Proudhona je nutné, aby průmysl i zemědělci, stejně jako politické entity, mohli svobodně obchodovat, bez podřízení státní moci. Vymýšlí „banky lidu“, které by půjčovaly bez úroků a přijímaly jako úhradu pracovní poukázky.

Spravedlnost je dle Proudhona úhelný kámen anarchistické společnosti. nehovoří však o spravedlnosti zákonů a soudů. Spravedlnost má každý pociťovat v sobě, ve své duši a vědomí. Předpokládá, že lidé v sobě mají vrozený smysl pro spravedlnost.

Staví se proti tzv. „negativní anarchii“, která se snaží o odstranění stávajících vztahů podřízenosti, ale nevytyčuje sama společenský projekt. Hlásá tzv. „pozitivní anarchii“, která přžedpokládá obnovu společnosti.

Proudhon byl velmi vyhraněný vlastenec. O svém vztahu k vlasti píše: Má jediná víra, láska a naděje leží ve svobodě a mé zemi… Jsem zcela proti všemu, co je nepřátelské ke svobodě… této posvátné zemi Galii. Dle Proudhona jsou lidé rozděleni společným zeměpisem, dějinami, kulturou a jazykem. Toto vlastenčení je možné považovat za překonané jakožto omezující svobodu rozmachu lidské mysli. Jiní ho můžou ospravedlňovat. Avšak proudhonův rasismus, z jeho vlastenčení vycházející, je zcela nepřijatelný.

Proudhon v některých oblastech inklinuje k ostře pravicovým myšlenkám, obzvláště nebezpečný je jeho rasismus (obzvláště antisemitismus) a též jeho výpady proti ženám mají od svobodomyslných myšlenek velmi daleko.

Stewart Edwards, editor Selected writings of Pierre Joseph Proudhon, píše: Proudhonovy deníky (Carnets, ed. P. Haubtmann, Marcel Rivière, Paříž 1960) odkrývají fakt, že měl téměř paranoidní strach ze Židů, tak častý v Evropě té doby. V roce 1847 zvažoval publikaci článku proti „židovské rase“, kterou, jak prohlásil, nenáviděl. Jeho článek měl „volat po odsunutí Židů z Francie“. Tvrdí: Židé jsou nepřátelé lidské rasy. Jejich rasa musí být poslána zpět do Asie a nebo vyhlazena. (!!!) V těchto názorech by si Proudhon-anarchista podal ruku s nacisty.

J. Salwyn Schapiro napsal v roce 1945: Proudhon měl tendenci, nevyhnutelnou pro anti-semitismus, vidět v Židech základní zdroj neštěstí a spojovat je s lidmi a skupinami, které nenáviděl. Antisemitismus, vždy a všude spojený s rasismem a jeho dělením lidstva na tvořivé a neplodné rasy, vedl Proudhona k odsouzení lidí černé pleti jako nejnižších v sociální hierarchii. Během války Severu proti Jihu stranil konfederaci, jejíž koncept otroctví, jak zdůrazňoval, nebyl zcela špatný. Černí, dle Proudhona, byli podřadnou rasou, příkladem existence nerovnosti mezi rasami. Jeho kniha La guerre et la paix (Válka a mír) z roku 1861 je byla hymnem na válku, přednesený ještě zbožnějším tónem, než cokoliv vyprodukovaného fašisty naší doby… Skoro každá stránka La guerre et la paix obsahuje oslavu války jako ideálu a instituce. Jeho hysterická chvála války, stejně jako vřelá podpora diktatury Ludvíka Napoleona, stejně jako neochvějná podpora střední třídy, byli základní součástí Proudhonovy společenské filozofie… V silném polemikovi poloviny 19. století je možno rozpoznat uideového předchůdce obrovského zla fašismu. Provokující tajemství jeho generace je, že jeho učení bylo pochopeno jeho následovníky jako anarchie. Proudhonovo místo v intelektuální historii je předurčeno nést nový a obrovský význam. Dostane se mu ho po přehodnocení 19. století jako předehře ke světové revoluci nyní nazývané 2., světová válka.

Dle George Woodcocka se některé Proudhonovy postoje velmi těžko slučují s anarchismem, ke kterému se hlásil. Například navrhoval vojenskou službu na jeden nebo dva roky pro každého občana. Návrh se objevil v jeho Programme revolutionaire, volebním prohlášení uveřejněném poté, co byl požádán, aby kandidoval na post v přechodné vládě. Je zde řečeno: Vojenská služba pro všechny občany je navržena jako alternativa k branné povinnosti a praktice „vystřídání“, kterou by se někteří mohli vyhnout vojenské službě. V tomto textu také Proudhon popisuje formu vlády: Navrhuje centralismus analogický se státem, kde však nikdo není řízen, nikdo není závislý a každý je volný a nezávislý.

Albert Metzler prohlašuje, že ačkoli se Proudhon tituloval jako anarchista, nebyl jím, nikdy se neangažoval v anarchistické aktivitě či boji, ale neváhal se účastnit parlamentních aktivit.

Proudhon je rozporuplná osobnost. K ničím názorům by se člověk neměl hlásit zcela, u Proudhona to však platí dvojnásob. Některé jeho myšlenky jsou velmi podnětné, jiné velmi zpátečnické. Jeho koncepce nezištnosti, vzájemné pomoci a solidarity mezi pracujícími je pokroková, solidarita je však hodnotou pro všechny nehledě na rasu, národnost a pohlaví.

• Být ovládán znamená být sledován, pod dohledem, špehován, veden, uzákoněn, reglementován, ohrazen, indoktrinován, přesvědčován, kontrolován, oceňován, odhadován, cenzurován, komandován lidmi, kteří nemají ani nárok, ani znalost, ani ctnost. Být ovládán znamená být při každém pohybu zaznemenán, zaprotokolován, zaregistrován, ohodnocen, orazítkován, změřen, oceněn, zdaněn, puncován, propuštěn, zmocněn, oznámkován, pokárán, zaneprázdněn, vyřazen, usměrněn, korigován. Pod záminkou veřejné užitečnosti a ve jménu obecného zájmu být využit, prozkoumán, odírán, vykořisťován, zmonopolizován, vydírán, vysáván, klamán, okrádán; a pak při sebemenším odporu, při prvním slovu stížnosti ohodnocen důtkou, pokutován, hanoben, urážen, pronásledován, vyplísněn, zbit, odzbrojen, svázán, uvězněn, zastřelen, bombardován, souzen, odsouzen, deportován, obětován, prodán, zrazen, a na vrchol všeho zneužit, napálen, pohaněn, zneuctěn. Taková je vláda, její spravedlnost, její morálka! Ó, lidská bytosti! Je možné, že po šedesát století jsi hnila v této odpornosti?

• Dějiny klasické sociologie, Keller Jan. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2005. ISBN 80-86429-52-0.
• Dějiny sociologie, Cuin Charles-Henry, Gresle Francois. Sociologické nakladatelství SLON, Praha 2004.
• Anarchismus, Tomek-Slačálek, nakladatelství Vyšehrad, Praha 2006. ISBN 80-7021-781-2, kapitola 4. Vlastnictví - krádež, nebo záruka svobody?, s.81-103

• ČSAF --- životopis (česky)
• ČSAF --- Pierre Joseph Proudhon a Joseph Dejacque - dva predchudci anarchismu (článek) (česky)
• ČSAF --- L. Gambone: Proudhon a anarchismus (článek) (česky)

• wikipedia --- Pierre-Joseph_Proudhon (česky, anglicky, francouzsky, německy, atd.)
• wikipedia --- Pierre-Joseph Proudhon: Criticisms and Antisemitism (anglicky)
• Faber, Claude: Anarchismus, příběh revolty