Co je přímá akce?

Od doby co existuje kapitalismus, probíhá boj mezi dvěma výraznými rozdílnými sociálními skupinami, mezi buržoazií a pracujícími. Část pracující třídy vede boj přímo proti těmto rozdílům. Tito lidé se stali známými jako anarchistické hnutí. Pro dosažení svých cílů vždy užívali metody přímé akce.

Co je to přímá akce? Nejznámější a nejrozšířenější odpovědí, oblíbenou politiky všech barev i masovými sdělovacími prostředky, je ztotožňování přímé akce s terorismem, krveprolitím, atentáty, výbuchy, atd. Tato verze nemá nic společného s realitou. Navíc, nejde tu jen o pouhý omyl pramenící z nevědomosti. Naopak, máme co do činění se skutečným zlým úmyslem. S vědomým pokusem o diskreditaci veškeré samostatné činnosti lidí, ze strany mocných nebo těch, kteří se o jejich místo ucházejí.

Přímá akce znamená právě nezprostředkované hájení svých práv a zájmů bez uchylování se k zprostředkovatelům v osobě různých profesionálních zástupců, ochránců či delegátů z povolání. Z hlediska logiky buržoazní společnosti nejsou lidé takového jednání schopni, protože si prý neuvědomují své vlastní zájmy a nejsou schopni za ně bojovat.

Kapitalismus nabízí jinou variantu jednání. Ta je zprostředkovaná skrze zastoupení zájmů v různých hierarchických a autoritářských strukturách politiky, státu, stran a institucionalizovaných organizací. Lidem se dává možnost demokraticky volit své zplnomocněné zástupce a na nějakou, tak či onak dlouhou dobu, se zříci svých suverénních práv v jejich prospěch. Lidé jim tím poskytují možnost, aby hovořili a jednali za ně. Jedinou „zárukou“ toho, že „vůdci“ obdaření lidovou důvěrou ji nezklamou je jen slepá víra, případně naděje, že v následujících volbách budou věrolomní „ochránci“ potrestáni přenecháním svého osudu komusi jinému.Přičemž pravidla těchto demokratických her jsou nastolována vládnoucí třídou, podle jejího uvážení a se záměrem zachování svých privilegií.

My jsme přesvědčeni, že lidé jsou rozumní přirozeně, a tedy plně schopni vyznat se v tom, co, jak a proč musí dělat. Vycházíme z toho, že nemohou jednat sami o nic hůře, než nějací „zástupci“. A přímá akce je revoluční alternativou k systému buržoazního zprostředkovávání. Nejenže dovoluje lidem vyjadřovat vlastní bez překrucování a hájit ji, ale i učit se určovat svůj vlastní osud, jak individuálně, tak kolektivně. Přímá akce je školou a praxí svobody.

Princip zastupování zájmů v mezích hnutí pracujících předpokládá ostře stanovené rozdělení na tzv. ekonomický a tzv. politický boj. Ten první je vztahován na odbory a je zaměřen na zlepšení postavení pracujících v rámci existujícího zřízení: zvýšení mezd, zlepšení životních podmínek, atd. Druhý je ponecháván politickým stranám usilujícím o moc, aby s využitím role zástupce zájmů pracujících uskutečnily „osvobození“ pomocí vládních reforem. V jedné z variant tohoto schématu musí odbory být zcela „vně politiky“. V druhém musí být podřízeni vedení „avantgardní“ strany. V obou případech masové organizace pracujících ve své struktuře a činnosti reprodukují autoritářskou a hierarchickou logiku buď samotného kapitalismu s jeho demokracií nebo oné vedoucí politické strany. Nakonec jsou bezmocné, bázlivé a hanebně kapitulují stanou-li tváří v tvář ofenzívě moci a kapitálu.

Anarchosyndikalismus vždy propagoval sloučení politického a ekonomického boje v revolučních odborech, které jsou založeny na přímé akci proletariátu, který není podřízený straně nebo pravidlům hierarchie.

Ztotožňování přímé akce s terorismem je čirý nesmysl. Teroristické akce jsou právě zprostředkované akce menšiny, která stojí mimo reálný třídní boj. Dokonce i když tato menšina touží po „osvobození“ proletariátu, bere pouze na sebe roli jeho „představitele“, jedná místo něj. Z tohoto hlediska jedná plně v duchu samotného kapitalistickému systému, skutečné buržoazní demokracie. Slova se mění, ale význam zůstává stejný. Úloha přímé akce je jiná: ne být co možná nejtvrdší nebo násilný, ale být co možná nejpřímější, tedy založený na iniciativě pracujících lidí. Může být doprovázena násilím pracující třídy, páchaným proti kapitalistickým strukturám a institucím, ale není primárně zaměřena proti lidem jako takovým.

Existují různé formy a metody přímé akce: např. demonstrace, manifesty a protesty, bojkoty a občanská neposlušnost, stávky a okupace podniků, sabotáž a nakonec všeobecná revoluční stávka. Ta je proveditelná tehdy, když pracující mají již dostatečně vysokou úroveň organizovanosti a revolučních zkušeností.

Taková je klasická metodologie přímé akce. V současnosti se střetává s celou řadou problémů, ale na druhé straně odhaluje nové tvůrčí možnosti v boji za práva a požadavky pracujících lidí. Problémy jsou vytvářené buržoazií, vnucující odborům politiku kompromisů a potlačování svých požadavků na zvýšení mezd. Přímá akce zůstane jedinou odborovou strategií, dovolující nezprostředkovaně přejít od kvantitativních požadavků (navýšení mezd, zkrácení pracovní doby) ke kvalitativním, souvisejícím s řízením výroby. Právě proto jsou možnosti nabízené přímou akcí prakticky neohraničené.

• Manuál direct action

• new.anarchismus.org (česky)