Michal Mareš (1893-1971)
(* 22. 1. 1893 Teplice, + 17. 8. 1971 v Praze) - český spisovatel a novinář, vlastním jménem Josef Mareš
Vyrůstal v kontaktu s anarchistickým hnutím v severních Čechách a to jej přivedlo k zájmu o sociální problémy, jimž se za první republiky věnoval jako novinář v časopisech Tribuna, Prager Mittag a Prager Tagblatt, jako autor próz a divadelních her i na studijních cestách v Evropě a v Africe. Vstoupil také do KSČ a spolupracoval s Rudým právem. Měl přátele mezi českými i německými literáty - znal se s J. Haškem i M. Brodem, K. Čapkem i F. Kafkou, F. Peroutkou i E. E. Kischem.
Po válce, v polovině května 1945, byl na základě omylu zatčen NKVD (sovětským komisariátem vnitra), který třikrát fingoval přípravy na jeho popravu. Po propuštění zjistil, že se právě koná pohřeb jeho otce, kterého při rabování v Praze zabili členové Rudých gard. A když zjistil, že to vše nejsou pouhé náhody, začal o všem, co zjistil, soustavně psát. Rudé právo jeho reportáže odmítlo, a tak se stal jedním z významných autorů Peroutkova týdeníku Dnešek. Psal nejdříve o poměrech v pohraničí - o rabování a rozkrádání majetku po Němcích, o účasti úředníků a příslušníků Sboru národní bezpečnosti (SNB) na tom, o nezákonnostech, zneužívání pravomoci, neuvěřitelné zvůli místních diktátorů. Pak se dovídal o hrůzných případech nelidskosti v různých internačních táborech a byl první, kdo použil pojmu „gestapistické metody“ a začal psát o zločinech na státním majetku i na zdraví, životech a osobní svobodě občanů. Byl za to nenávistně osočován v tisku KSČ, z níž byl na počátku roku 1947 vyloučen. Vedení SNB proti němu zahájilo trestní stíhání za poškozování pověsti Sboru, ale muselo je zastavit.
M. Mareš se domníval, že boj proti gestapismu půjde dál, bez ohledu na to, kdo bude potrefen, ale přišel únor 1948 a Mareš byl jeden z prvních, koho potrefil. Byl již v březnu zatčen a koncem roku 1948 na základě absurdních obvinění odsouzen k 7 letům vězení. Se zničeným zdravím z něho vyšel v březnu 1955 a dozvěděl se, že matka, které psal z vězení vroucí dopisy, je již přes tři roky mrtva.
Mareš se na rozdíl od jiných nikdy nedožil své rehabilitace - český Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad ním v září 1991. Od propuštění z vězení do konce života bídně živořil: statečný novinář, který varoval včas, ale marně.
Externí odkazy
- libri.cz
Marešův profil ze stránek teplické knihovny
Básník, prozaik, dramaturg a především novinář Michal Mareš se narodil 22. ledna 1893 v Teplicích. Střední školu studoval v Praze, ale v sedmnácti letech byl vyloučen ze všech středních škol Rakousko-Uherska za svůj protest proti popravě španělského volnomyšlenkáře Francisca Ferrera. Jako jeden z nejmladších se podílel na českém anarchistickém hnutí a patřil ke spisovatelské a básnické generaci buřičů-anarchistů. Znal Franze Kafku a přátelil se s Jaroslavem Haškem, na jehož předvolebních schůzích Strany mírného pokroku v mezích zákona byl zapisovatelem.
Po I. světové válce se stal exkluzivním reportérem Tribuny a Prager Tagblattu. Vydal sbírku sociální poezie Přicházím z periferie , sbírky reportáží jako např. Policejní šťára a Zápisky z výčepů lihovin. Jeho koloniální román Oasa a divadelní hra Sing-Sing, napsaná pod dojmem popravy Sacca a Vanzettiho, vzbudily velký zájem. V roce 1938 se přihlásil jako dobrovolník k obraně našich hranic a po celou válku pracoval částečně v ilegalitě. Pomáhal německým antifašistům i židovským spoluobčanům a za pomoci českých četníků organizoval černou poštu do terezínského ghetta.
S radostí uvítal osvobození v květnu 1945, ale již 17. května 1945 jej uvěznila sovětská NKVD. Jednalo se naštěstí o omyl, takže byl propuštěn, ale přesto byl hlídán Státní bezpečností. Některým funkcionářům se nelíbila jeho novinářská činnost, kdy v Peroutkově Dnešku poukazoval na různé nečisté praktiky, hraničící s nezákonností. Když v roce 1948 vydal sérii reportáží Přicházím z periférie republiky, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Byl odsouzen a sedm let života strávil ve vězení. Po propuštění mu bylo zabráněno publikovat, takže byl na dlouhou dobu prakticky zapomenut. Až v roce 2000 vydalo nakladatelství Prostor Marešovy rozsáhlé memoáry a tím prolomilo hradbu mlčení, která kolem tohoto spisovatele za léta vznikla. Michal Mareš zemřel v Praze 17. února 1971, ale až o dvacet let později byl rehabilitován.
Dílo
- Disharmonie, vlastním nákladem 1916, básně prosou a verše,
- Přicházím z periferie, Revolta, Praha 1920, básně,
- Policejní šťára, Večernice, Praha 1922, črty,
- Anděličkářka, Večernice, Praha 1922, stručný román,
- Oasa, Obelisk, Praha 1924, africký román utrpení a lásky,
- Zápisky z výčepů lihovin, nevěstinců, Afriky, Prahy a odjinud, Ladislav Šotek, Praha 1926, sbírka reportáží,
- Zelená garda, Lípa, Praha 1927, revoluční román z roku 1918,
- Sing-Sing, Edition MOPR, Praha 1928, divadelní hra napsaná pod dojmem popravy Sacca a Vanzettiho,
- Pan Václav – Český trhan v cizině, Průlom,
- Internacionální patriot: pan Václav doma, Průlom, Praha 1931,
- Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince, Prostor, Praha 1999.
Externí odkazy
- knihovna-teplice.cz
