Errico Malatesta (1853-1932)

Errico Malatesta se narodil 14. prosince 1853 v Santa Maria Capua Vetere v italské provincii Caserta. První Malatestovou politickou aktivitou byla stížnost na místní justici, adresovaná králi Viktoru Emmanuelovi II. Od uvěznění jej zachránil jen zásah otce a umístění v internátě. Zlomovým okamžikem pro přerod mladého republikána v přesvědčeného anarchistu bylo především setkání s Michailem Bakuninem roku 1870 a o rok pozdější události Pařížské komuny. Stal se z něj přesvědčený propagátor anarchistického komunismu. Roku 1898 rediguje týdeník „L’Agitazione“. Od počátku 90. let vydává u londýnského nakladatelství „L’Associazione“ své práce „La Politica Parlamentare nel Movimento Socialista“ (Parlamentní politika v socialistickém hnutí), „In Tempo di Elezioni“ (V době voleb), „Fra Contadini“ (Mezi rolníky).

Sám Malatesta považoval za své nejlepší dílo - alespoň podle tvrzení svého přítele Luigi Fabbriho - „L’Anarchia“ - pamflet, který formou dialogu osvětluje anarchistickou sociální koncepci a snaží se ji zpřístupnit i „nepřesvědčeným“. Od roku 1899 žije Malatesta v Londýně až do roku 1913. Jako šedesátiletý anarchistický veterán se vrátil zpět do Itálie kde se zapojil do Rudého týdne v červnu 1914. Krátce poté, aby se vyhnul zatčení, opouští zemi a odjíždí do Londýna.

Po vypuknutí první světové války ostře vystupuje proti Petru Kropotkinovi a některým dalším „proválečným“ anarchistům. Teprve v roce 1919 se může vrátit zpět do Itálie, kde se stává redaktorem anarchistického deníku „Umanita Nova“ tři roky poté je pod útoky fašistů náklad 50 000 výtisků ukončen. O několik let později přispívá do čtrnáctideniku „Pensiéro e Volonta“ (Myšlenka a vůle), který však kvůli rostoucí cenzuře zmenšoval periodicitu. V říjmu 1926, ve stejném měsíci, kdy se mladý anarchista Anteo Zamboni neúspěšně pokusil spáchat atentát na Mussoliniho, vyšlo poslední číslo. Zmíněný incident posloužil vládě jako důvod k zákazu nejen anarchistického, ale i veškerého antifašistického tisku. Malatesta, izolovaný od přátel i soudruhů, strávil posledních pět let v Římě v domácím vězení.

Za zmínku stojí zejména reakce na Organizační platformu libertinských komunistů, vydanou ukrajinskými emigranty Nestorem Machnem, Petrem Aršinovem a dalšími roku 1926. Malatesta se k ní vyjádřil značně kriticky, označil ji dokonce za pokus „bolševizovat anarchismus“. Na následky chronické bronchitidy, která jej provázela celý život, umírá Errico Malatesta 22.července 1932.

• Malatesta, Errico: Anarchie
• Malatesta, Errico: Návrh anarchistické organizace (odpověď na návrh „Organizační platformu libertinských) komunistů“
• Anarchismus na blízkém východě Egypt, Jordánsko, Libanon

• ČSAF --- životopis (česky)
• ČSAF --- Errico Malatesta a Nestor Machno: Diskuse o anarchistické organizaci (článek) (česky)

• Existence č. 14/2002