Ferrer č. 2

• Jsme mládež bez budoucnosti ?!
• Co je sociální anarchismus ?
• Ferrer radí - Několik rad čerstvým nezaměstnaným
• Vzdělání za všechny prachy
• Kam zmizel majetek SSM ?
• Názory a komentáře
• K tématu jednotné maturity…
• 28.říjen provázely antifašistické protesty
• Kdo byl kdo — Michail Alexejevič Bakunin

Téměř každý druhý absolvent střední a dnes již vysoké školy na vlastní kůži pozná jaké to je být nezaměstnaný. Jít ze školy rovnou na pracák je jednou z nejhorších zkušeností naší doby. Doby, v níž kapitalismus sebral mladým lidem možnost osamostatnit se, postavit se na vlastní nohy, zkusit co znamená pracovat a vydělávat peníze. 73 000 mladých lidí (údaj odpovídá k 31.7.1999) stát odkázal na podporu v nezaměstnanosti a sociální dávky. Každý druhý z nás uvízl v tzv. záchranné síti, ze které se jen horko těžko dostává, mlhavá vidina šance na zaměstnání se stává stále více nereálnou.

Absolventi, kteří jdou rovnou na Úřad práce mají řadu handicapů. Chlapci mají většinou před vojnou, děvčata čeká mateřství a následná péče o děti. Ze všeho nejvíce nám v možnosti získat zaměstnání brání naše nezkušenost a absence praxe. Problém, tedy samotná jeho příčina je prakticky neřešitelná. Kde máme zkušenosti a praxi získat, když nás nikde nevezmou? V současné době mají největší problém s uplatněním především dívky s rodinnou školou, prodavačky či kuchařky. U chlapců je nejmenší zájem o vyučené automechaniky. Obecně by se dalo říci, že obory,, o které byl největší zájem již od začátku devadesátých let, jako střední školy podnikatelského a ekonomického zaměření v současnosti „produkují“ množství lidí bez možného uplatnění. Příčinou této skutečnosti je bezpochyby špatný systém školství, pokud se systémem dá vůbec nazvat. Také přichází doba sklizně kyselých plodů neoliberalismu a znovu nastoleného kapitalismu, po listopadu 1989. Thatcherovské teze o tom, že dlouhá ruka trhu vyřeší vše, tedy i problematiku v oblasti věcí tak veřejných a společensky důležitých, jako jsou školství, zdravotnictví, doprava apod., opět selhaly a nám zbyly jen oči pro pláč. Co s námi bude? Máme vůbec nějaké šance?

Možností řešení nezaměstnanosti absolventů se mnoho nenaskýtá, přesto tady jsou. Jednou z nejchůdnějších je možnost pokračovat ve studiu. Tato varianta je však značně omezena svou finanční náročností, ochotou a možností vašich rodičů vás nadále živit. Dále je zde možnost rekvalifikace a využití nabídky služeb tzv. „job klubů, center“, které fungují na některých úřadech práce. Zde nemůžeme jinak, než namítat fakt, že jsme ve školních lavicích nestrávili třináct (někteří z nás dvacet i více) let proto, abychom se do nich opět vraceli a na vlastní nohy se stavěli ve třiceti a více letech. Určitou alternativou pro absolventy, kteří nemohou najít práci je cesta do zahraničí například jako au-pair. Ta má však také plno stinných stránek. Problémy v samotném začátku se zprostředovatelskými agenturami, vízem, pojištěním a cenou za dopravu. Přiznejme si, že každý na to nemá, aby vyjel za prací do ciziny na půl roku až rok živořil na okraji západního velkoměsta a nakonec sáhl po jakékoli otročině, jen aby si přivezl alespoň nějaký ten drobák.

Možnost, kterou Vám nabízíme jako poslední je ORGANIZOVANOST! Tedy zapojení se do našich aktivit či vytvářet své vlastní, kolektivně prosazovat své názory a požadavky. Naší šancí na lepší budoucnost pro nás a naše dšti nemůže být nic jiného, než naše jednota. Jednota mezi studenty, nezaměstnanými a mládeží vůbec. Abychom odstranili nezaměstnanost, musíme odstranit její příčinu. Příčinou nezaměstnanosti není nic jiného, než ekonomicko politický systém založený na třídním rozdělení společnosti. Na existenci vykořisťovatelské třídy vlastníků výrobních prostředků, kterých je hrstka a na straně druhé naopak většiny, která je zotročována a vykořišťována, tou je třída námezně pracujícíh. Abychom se zbavili kyselých plodů, jakými nezaměstnaných je, musíme se do kořenů zbavit stromu, který je plodí. Zbavme se kapitalismu! Bojujme společně za lepší svět! Za beztřídní, rovnostářskou společnost založenou na principech svobodného, anarchistického komunismu.

-DL-

Organizujme se pro anarchistický komunismus ! Na škole, pracovišti, v místě bydliště šiřme naše myšlenky, bojujme za svá práva, za svou svobodu !

• Ucelený pohled na člověka a společnost, hlásící se k ideálům revolučního anarchismu, jakožto jediné rovnostářské formy vedení třídního boje ze strany pracujících, nezaměstnaných a mládeže.
• Strategie, vypývající z přesvědčení, že prostředky použité k dosažení našich cílů, musí vždy odpovídat cílům samotným. Krátkodobé a dlouhodobé cíle si tedy nesmí odporovat.
• Taktika postupného vybudování politicky jednotné masové anarchistické organizace, jakožto jediného historicky známého prostředku, který může svoji silou, idealismem a organizační sítí vtisknout sociální revoluci anarchistický charakter. Charakter budoucí revoluce je tak přímo předurčen tím, jaké myšlenky zapustí kořeny mezi masami utlačovaných a vykořisťovaných lidí.
• Způsob práce, v němž jednotlivé součásti organizace tvoří přímo zárodky budoucích struktur anarchistické společnosti. Sociální anarchisté při vstupu do budoucí sociální revoluce neimprovizují, každý člen takové organizace ví co je jeho povinností. Skupiny a regiony se promění v územně správní jednotky, odborový svaz se promění v síť syndikátů, spravujících výrobu, Obranné výbory okamžitě začnou stavět společně s učiteli školskou samosprávu apod.
• Způsob společenské organizace, založený na vícestupňové federaci komun-komunit, obcí, měst a regionů, které jsou nástroji politické samosprávy. Syndikáty pracujících spravují, inovují a koordinují výrobní prostředky, ale pracují na společnou objednávku územních útvarů, v nichž maí své slovo nejen pracující, ale obecně všichni členové společnosti. Ekonomika pracuje na základě poptávky a omezení přírodních zdrojů a trvale udržitelného života, nikoli na základě centrálního plánování.
• Sociálně-anarchistická organizace je obrazně řečeno semínkem, z něhož může jednou v budoucnosti vyrůst rostlina anarchistické společnosti.

Již dnes je takřka každému jasné, že brány vysokých škol budou co nevidět otevřeny pouze majetným. O něco dál jsou na tom naši východní sousedé. Na Slovensku před nedávnou dobou propukl skandál kolem nelegálního vybírání tzv. „sponzorských darů“ od studentů vysokých škol. Vyšlo najevo, že kolem 15ti tisíc studentů zaplatilo za možnost studovat 10 až 30 tisíc korun ročně. Na některých školách se stalo pravidlem, že dekret o přijetí na VŠ obdržel uchazeč následně, po zaplacení tzv. „sponzorského daru“. Tímto vskutku férovým způsobem řešily špatnou finanční situaci svého resortu vysoké školy v Bánské Bystrici, Prešově a Nitře. Nejméně podobných studentů přijala Universita Komenského v Bratislavě, i když zde požadují od uchazeče na právnickou fakultu „sponzorský dar“ ve výši 30 tisíc korun. Hrozné. Takový korupce, takový nestydatost. Ale jak jsme na tom u nás?

…

Po listopadové transformaci státního kapitalismu roku 1989 a nástupu „skutečné demokracie“ měl být převeden rozsáhlý majetek, bývalé největší mládežnické organizace, Socialistického svazu mládeže (SSM), na nově vzniklý Fond dětí a mládeže. Ačkoli se z tohoto majetku podařilo zachránit, i přes vlny rabování, na kterých se podíleli straničtí funkcionáři tehdejší i současné politické scény, poměrně hodně, dětem a mládeži nepřinesl zhola nic. Trend rabování a tunelování majetku SSM pokračoval za nečinného přihlížení všech dosavadních vlád a bylo úplně jedno jaké byly politické orientace. Dnes nám, mladým lidem a našim potřebám z majetku SSM a následných fondů, v nichž byl „rozpuštěn“, nezbylo vůbec nic.

…

Před soud mého myšlení by se měl dnes dostat nový zákon č.112/1998. Předem je třeba říct, že nejsem nestranný soudce, neboť neznám dobré zákony a všechny dodnes psané jsou jen méně, či více špatné. Špatné proto, že hájí v prvé řadě zájmy elit a to politických, či ekonomických. Tyto zákony nikdy neponesou důsledné výhody pro námezně pracující, studenty či nezaměstnané. V současném uspořádání a třídním rozdělení společnosti, tomu tak ani být nemůže.

…

Považuji přinejmenším za mírnou nehoráznost tvrzení, že civilní služba je alternativou ke službě vojenské. Nynější zákon umožňuje rozhodnout co je pro civilní službu tuším pouze do třiceti dnů od odvodu, a tudíš hanebně znevýhodňuje ty, kteří se myšlenkově vyvíjeli a ke svému občanskému postoji se dopracují později. Rovněž znevýhodňuje ty, kdo odmítají vojnu s důvodu jiných než v zákoně vyjmenovaných, např. z důvodu nesouhlasu se vstupem do NATO, z důvodu neochoty nechat se šikanovat nebo prostě proto, že jsou vegetariány a armáda jejich stravovací zvyklosti odmítá respektovat. „Branný“ zákon rovněž znevýhodňuje ty, kdo odmítají být cvičeni k tomu, aby se dopoštěli náslí organizovaně na povel (bez používání svého rozumu) vůči těm lidem, proti kterým by za normálních okolností nic neměli. V tomto světle mi nezbývá, chci-li se snažit žít bez lži, než postoje odpíračů považovat za výraz občanské neposlušnosti a postoje těch, kteří dezertují po jednom roce civilní služby, za občanskou neposlušnost naprosto legitimní. A ty odpírače, kteří se za svou statečnost za zdmi věznic přece jen dostali, považuji za vězně svědomí.

Vyzýváme všechny odpírače k zorganizování společenského odporu vůči represím, které jsou za náš postoj vůči armádě a povinné vojenské službě dnes a denně páchány. ORGANIZUJME SE! S Hrstkou jednotlivců budou zametat jak se jim zlíbí. S organizovaným hnutím zmohou méně. V jednotě je síla!

V poslední době se často hovoří o reformě školství, a to zejména o jednotných maturitách. Zavést písemné závěrečné zkoušky pro celou republiku, či zůstat u osvědčené metody ústních maturit? To jsou základní otazníky vyvstávající u této otázky.

…

Protesty středoškoláků proti chystané povinné jednotné maturitě jsou zajisté na místě. Kdo jiný než právě ti, kterých se tato problematika bezprotředně dotýká, by měl mít právo o ní rozhodovat. Respektive, alespoň se na ní podílet. Kdo jiný, než právě studenti by si měl vybrat!

…

I na 28. říjen, stejně jako na prvního máje, se fašisté opět rozhodli pochodovat ulicemi Prahy a demonstrovat tak svou sílu a organizovanost. Za místo svého srazu si pořadatelská organizace Vlastenecká Fronta vybrala Památník osvobození na vrchu Vítkově, čímž chtěla zřejmě demonstrovat svou spřízněnost s legionářskou tradicí a spjatost s českým státem.

I další nacionalistické organizace si na tento den plánovaly svá veřejná vystoupení. Na Václavském náměstí se hodlali sejít Sludkovi republikáni a i na dalších místech byly plánovány srazy nacionalistů (např. Národní odpor Praha atd..).

Záměrně jsem použil toto heslo, které je dominantním sloganem antifašistické kampaně proti pochodům neonacistů v sousedním Německu. I v Čechách už mnozí mají představu o tom, jak může dopadnout ovládnutí ulic rasistickou a fašistickou lůzou. Množství rasistických a politicky orientovaných útoků a vražd ze strany militantních neonacistů hovoří za vše. Už dnes státní struktury legalizují postupné ovládání ulic fašisty svým nečinným přihlížením a zásahy proti všemu, co se vymyká představě jednotlivce jako loutky ovládané jejich zájmy. V dnešní době není čas na pacifistické a rádoby demokratické postoje hovořící o politické snášenlivosti a nenásilí. Tolerance k ultrapravici opravdu není na místě. Nebyli to antifašisté, kdo zmařili miliony lidských životů v koncentračních táborech, kdo naplnil sklady koncentráků dětskými botičkami a šaty a kdo pouštěl do plynových komor Cyklon B. Tento fakt bychom měli mít vždy na paměti. Netolerujme tyto projevy jakékoli rasové nebo národnostní nesnášenlivosti ve svém okolí. Účast na protifašistických demonstracích by měla být pouze špička ledovce antifašistického a protistátního odporu. Nejdůležitější je naše aktivita v místě bydliště, ve škole, klubu nebo zaměstnání.

Pokud fašisté uvidí organizovaný odpor a ztrátu prostoru k prezentaci svých demagogických lží, mají antifašisté již z části vyhráno. Skutečné vítězství nad fašismem však může přijít až se zničením kapitalistického systému, který vnik fašistických tendencí umožňuje.

Na pozvání sládkových republikánu do ČR zavítal 14.ríjna francouzský ultrapravičák a nacionalista Jean-Marie Le Pen, který je zakladatelem a předsedou nejsilnější ultrapravicové politické strany ve Francii - Národní Fronty (FN). Národní Fronta, která svou politiku zakládá na útocích proti cizincům a azylantům, levici a multikulturní společnosti, se v poslední době stala hrozbou i mimo francouzské území, a to zejména díky jejím aktivitám v rámci mezinárodní fašistické organizace Euronat, která sdružuje ultrapravicové politické strany většiny evropských zemí. Ve Francii i po celém světě se konají proti sjezdu FN nebo návštěvě Le Pena masové protesty. Ty proběhly i u nás, i když ne v tak silném měřítku. U státní opery Le Pena přivítaly ctyři desítky antifašistů s transparenty a pískotem, v Brně následující den proběhl prostest asi o sto účastnících.

• Ferrer list Federace Sociálních Anarchistů
• Francisco Ferrer y Guardia

wiki pojmy, osobnosti, historie, literatura, kapely, revoluční písně, filmy, teorie, ideoví odpůrci anarchismu