Hynek Holub (1855-1944]

Hynek Holub (19.května 1855 v Možděnice u Hlinska - 26.listopadu 1944 v Mladá Boleslav). Byl otcem Vlasty Kuklové.

Jednou z největších postav anarchistického hnutí na severu Čech byl bezpochyby Hynek Holub. Kdo je krejčí Hynek Holub, vědělo dříve na severu každé malé dítě. Pro ty nejmenší bojoval za českou školu. Ty odrostlejší poté agitoval prostřednictvím Omladiny a dělnických besídek pro ideály anarchismu. Ještě za svého života se tento duchcovský krejčí stal skutečnou legendou revolučního severu. Jeho stále usměvavá tvář se stříbrnou bradkou a cvikrem na bystrých očích provázela třídní zápasy severočeského dělnictva po několik desetiletí. Znal textilní i sklářské oblasti, avšak nejtěsněji srostl s podkrušnohorskými havíři. Po jejich boku sváděl časté boje za práva námezdně pracujících. Nezřídka stál v čele střetů jak s uhlobarony, tak monarchistickým a následně buržoazním státem.

Narodil se 19.května 1855 v Možděnicích u Hlinska v chudé tkalcovské rodině. Tu ve třinácti letech opustil, aby se vyučil v Hlinsku krejčovskému řemeslu. Poté opouští chudý tkalcovský kraj a jeho cesty vedou do Vídně, Hamburku a Prahy. Delší čas pobýval také v Hradci Králové, kde se stýkal se studenty, od nichž si vypůjčoval učebnice a naučnou literaturu, která mu umožnila sebevzdělávání. Zde se také poprvé seznamuje s myšlenkami svobody, rovnosti, s ideály socialismu. Po krátkém pobytu v Drážďanech se usadil v České Lípě, kde pracoval v dělnickém spolku. Pro rozšiřování Dělnických listů byl však brzy propuštěn z práce.

Odstěhoval se zpět do Hlinska, kde se věnoval krejčovské živnosti. S tím jak se šířily pověsti o jeho názorech a socialistickém přesvědčení, ubývalo zákazníků. Vrací se tedy do České Lípy, kde se již naplno věnuje propagaci socialistických myšlenek a práci mezi zdejším proletariátem. Výsledkem jeho aktivit bylo udání pro tajné spolčování. Díky varování prchá i s rodinou do Mladé Boleslavi. Tam založil spolek Svornost (1890) a nezůstal nic dlužen své pověsti průkopníka dělnického hnutí. Jako agitátor působil na Trutnovsku, Železnobrodsku i Tanvaldsku. Nemůže být divu, že se zde stává opět trnem v oku policejních špiclů a říšských úřadů. Policejní prohlídky byly u Holubů na denním pořádku, zvláště se zostřily po odhalení spojení mezi Holubem a Vilémem Körberem a dalšími osobnostmi hnutí neodvislých socialistů. Před soudem s tzv. Vosími hnízdy na jaře 1895 hrdě obhajoval své anarchistické přesvědčení.

Na podzim téhož roku byl zvolen nakladatelem, vydavatelem a zodpovědným redaktorem časopisu Omladina, jehož první číslo vydal 7.listopadu 1895 v Ústí nad Labem. Zde ve sklepním bytu v Růžové ulici zahájil Hynek Holub svou politickou činnost na hornickém severu. S činností redaktora proletářského tisku byla úzce spjatá soustředěná perzekuce a mnohdy i bída a hlad. Po vydání čtyř čísel časopisu byl odveden v řetězech a delší dobu vyšetřován pro podezření z velezrady.

Pro nedostatek důkazů byl propuštěn, ale redakci bylo nutné přenést do Mostu. První a zároveň i poslední mostecké číslo bylo zabaveno pro přečin ohrožování bezpečnosti, zločin rušení náboženství a přečiny proti veřejnému pokoji a řádu. Hynek Holub žil tehdy v Záluží u Mostu. Zde se následně podílel na organizaci hornické generální stávky v září 1896. V redakci, které bylo znemožněno vydávat časopis, hektografoval letáky a plakáty „velezrádného obsahu“. Jednoho rána obsadilo četnictvo Holubův dům i přilehlou ulici. Domovní prohlídka trvala skoro celý den, avšak díky prozíravosti Holubovy ženy, která vše usvědčující pohotově a nenápadně odklidila, se nic nenašlo. Přesto Holuba spoutaného v železech spolu s ostatními zatčenými havíři odvedli a znovu obžalovali. Ke své škodě jej však opět byli nuceni propustit pro nedostatek důkazů.

Po úředním vypovězení ze Záluží se stěhuje do Duchova, kde se uvedl způsobem, který ho proslavil široko daleko. Stávky jako nejúčinnější zbraně v rukou dělnické třídy využil jako první v historii v bojích za českou školu. Týdenní stávka sedmi set školních dětí vzplanula 11.2.1897 a sklidila mimořádný ohlas. Od 3.března pokračuje Holub ve vydávání Omladiny. K policejní šikaně se připojila i zloba německé buržoazie. Několik týdnů bydlel i s rodinou na sále dělnické restaurace U Menclů, protože se majitelé domů usnesli neposkytnout byt vyhlášenému buřiči. Nedal se, ani když byl znovu vystaven policejnímu stíhání a za bojovný proslov na jedné politické schůzi byl odsouzen ke třem měsícům vězení.

Perzekuce a bída jej na čas vyhnala za oceán, kde v Brazílii hledal lepší podmínky pro život. Byl však rozčarován mnohonásobně horšími poměry. Ani během svého krátkého pobytu mezi krajany nezahálel, účastnil se jako řečník mnoha dělnických schůzí. Po roce se vrátil zpět na sever, kde bylo jeho pravé místo. V roce 1902 začal vydávat časopis Duch českého severu, mezi jehož přispěvatele patřil i S.K. Neumann. Kromě Neumanna byl u Holubů častým hostem MUDr. Vrbenský, upřímné přátelství ho spojovalo s Karlem Tomanem a Fráňou Šrámkem. Se záměrem založit nový časopis odjel do Plzně. Zde nějaký čas pobyl, avšak z plánu sešlo. Přes Mladou Boleslav se vrátil zpět do Duchova.

Od roku 1908 bydlel Hynek Holub v podkroví duchcovského Českého domu. V prosinci tohoto roku díky jeho iniciativě znovu vyvrcholily boje za českou školu. Těchto bojů se účastnil jako člen Ústředního školského komitétu, organizujícího mohutnou všeobecnou školskou stávku na severu Čech. Stávka, jež vzplanula v předvečer císařského jubilea Františka Josefa I., byla rakouským úřadům velmi nepohodlná, zato mezi dělnictvem se dočkala mimořádného ohlasu a všestranné podpory.

Byt u Holubů byl místem důležitých setkání osobností našeho dělnického hnutí, stejně tak i místem azylu pro socialisty ze všech koutů Evropy. Na počátku první světové války byl Hynek Holub znovu zatčen. Měl být internován, ale vzhledem k jeho stáří byl uznán postačující policejní dohled. Přesto se koncem války se skupinou Vrbenského zúčastnil aktivního protirakouského odboje. Na půdě pod podlahou ukrýval letáky vyzývající ke generální stávce a ukončení krvavé imperialistické války. A nebyl by to Hynek Holub, aby opět nepřekvapil duchcovskou veřejnost. Díky zkresleným informacím o pražském převratu proběhla v Duchcově revoluce o den dříve, tedy 27.října 1918.

Krejčí a revolucionář se stává předsedou revolučního národního výboru v Duchcově a členem představenstva Ústředního národního výboru menšinového. Hynek Holub však zůstal sám sebou. Odmítl nabízený poslanecký mandát a byl jako dříve obyčejným krejčím. Zůstal věrný svým ideálům a když se vývoj v nové republice opět začal jím vzdalovat, znovu sevřel pěsti a vytáhl do boje. Znovu se začal věnovat agitační činnosti a v roce 1923 redigoval v Duchcově časopis Socialistický bezvěrec.

Počátkem třicátých let spolu se skupinou neodvislých socialistů kolem Vrbenského přešel do KSČ. Ve značně pokročilém věku se aktivně podílí na antifašistickém odboji. Zemřel půl roku před koncem II. světové války, dne 26.listopadu 1944 v Mladé Boleslavi.

• časopis Omladina

• noviny Svobodná práce č.16 (léto 1999)
• AKA