Hannah Höch (1889-1978)
Hannah Höch je jedinou umělkyní, která se prosadila mezi předválečnými dadaisty, spoustu z nich její dílo inspirovalo, otevřelo nová témata. Zabývala se kolážovou metodou, která byla mezi dadaisty značně oblíbená. Její tvorba se upíná k otázkám rasy a genderu.
Pochází z Turínska, studovala grafiku v Berlíně. Do Berlína se definitivně odstěhovala v roce 1913. Tady potkává Raoula Hausmanna, vídeňského dadaistu, což je určující pro její další vývoj - zaměření se na kolážovou tvorbu a spolupráci s dadaisty. Tehdejší berlínský dadaistický kroužek sdružoval v této době mnoho důležitých osobností, mezi které se Höch plnohodnotně zařadila, nelze také opomenout, že i Hausmannův styl prošel díky Höch značnou proměnou.
Její koláže jsou zaměřené jednak na problematiku rasové nesnášenlivosti v tehdejším Německu (např. cyklus Z etnografického muzea, kde Höch kombinuje fragmenty afrických uměleckých děl nebo tváří černochů s částmi „bílých těl“), jednak na problematiku „nové ženy“ - emancipované, vyjívši z kuchyně, na obecnou problematiku ženství. Říká se, že v jejích kolážích se také odráží touha založit s Hausmannem rodinu, mít děti, čož si Hausmann neprál.
Jejich vztah charakterizuje dost výstižně koláž z roku 1925 pojmenovaná Rovnováha, na níž se podpírají dvě monstrózní postavičky, seskládané z různých částí mužských a ženských těl. Další ilustrace jejího postoje k Hausmannovi by mohla být koláž Láska z roku 1926, část tváře panenky a mužského obličeje (panenku Höch chápala jako alter ego moderní ženy). Jako příklad jejího postoje k již zmiňovaného ženství je možné uvést koláž Tamar z roku 1930, jemná dívčí porcelánová tvář je tady v kotrastu se silnými mužskými pažemi, takže vzniká postava neurčitého pohlaví. Bouření se proti dobovému rasove šovinistickému trendu se odrází v kolážích Nevěsta z roku 1933 a Německá dívka z roku 1930 - nevěsta v krajkových šatech je černoška a tvář německé krásky je složen z částí, které odkazují na několik etnik.
Hannah Höch posléze opouští Hausmanna, působí v Holandsku, kde žije se spisovatelkou Til Brugman. Válku v nacistickém Německu prožívá v ústraní s mladším obchodníkem a pianistou Kurtem Matthiesem, kterého si vzala a se kterým se po jejím skončení rozvedla. Poválečná tvorba Höch se již nesetkává s tak nadšeným přijetím jako její předchozí práce, nicméně pokračuje v ní a vystavuje až do své smrti.
Höch je ztělesněním rozporu mezi ženou, ještě nevymaněnou ze „starého pořádku“, která chce bezpečí rodiny a s veškerou oddaností by se vrhla so kobky pečování o domácnost, a ženou, která je silná, samostatná, cílevědomá a vzpurná. Je velkou postavou dějin koláže, protože do ní vnesla nová témata, i dobově naléhavá, ale i taková, která jsou platná dodnes.
