Globalizace

Globalizace není pojem právní, ale ekonomický, politický a sociální. Znamená všestrannou, celosvětově zaměřenou expanzi jednotlivců, kolektivů, států a mezistátních sdružení v takových oblastech, jako je obchod, finančnictví, průmysl, technika, kultura, náboženství, kriminalita aj., a doprovázející ji konvergenci (sbližování různých civilizačních systémů a stírání rozdílů mezi nimi)

Dějiny globalizace s kořeny v antickém Římě (Pax Romana) jsou z větší části dějinami 'pozápadnění' (westernizace) světa. Současná globální politika se podle mínění specialistů zrodila ve 14.-17. století – v počátcích evropské expanze. Současná etapa globalizace se dá charakterizovat bezprecedenčním zeměpisným rozsahem, intenzitou a velkými rozměry obchodně-průmyslových a finančních přeshraničních přesunů. Takové faktory, jako je rozpad koloniální soustavy, pád socialistického společenství a vědeckotechnická a komunikační revoluce, i když přímo na globalizaci nezávislé, jí zajistily mohutnou materiální základnu.

Dnes jsou globální kapitalismus a svobodný trh nejúčinnějšími motory hospodářského pokroku, a bohužel prohlubují i osudové rozdělení na bohaté a chudé (nebo aspoň nejsou schopny ho zmenšit), degradaci životního prostředí a masové kultury. Proces globalizace není ovšem historicky stále stejně intenzivní; léta aktivizace se střídají s obdobími spádu a dezinternacionalizace. Co se týče současnosti, můžeme podle předpovědí britských prognostiků z roku 1999 očekávat 'po posunu k výrazněji regulované formě globalizace přechod ke globalizaci povrchní (neboť získávají vrch protekcionismus, exkluzivní regionalismus a nacionalismus), a pak k dravější formě – neoliberální hospodářské globalizaci'.

(zdroj: Blisty)