Luigi Fabbri (1877-1935)

Luigi Fabbri narodil 23. prosince 1877 do maloburžoazní rodiny v malém provinčním městě Fabrianu. V Racanatu absolvoval úspěšně nižší gymnázium i lyceum. Již v sedmnácti letech se stal přesvědčeným anarchistou.

První zatčení, které vyústilo v roční pobyt na trestaneckých ostrovech, následovalo po jeho účasti na antimilitaristické demonstraci v roce 1894. V Loretu je roku 1896 Fabbri spolu s dalšími anarchisty znovu uvězněn za „spiknutí“ a šíření listu „Lotta umana“ (Lidský boj). Poté začíná spolupracovat s anarcho-socialistickým týdeníkem „L’Agitazione“, vydávaném v Anconě. Při té příležitosti se poprvé setkává s Erricem Malatestou, jenž se stane jeho celoživotním přítelem.

Po krvavém potlačení prvomájových demonstrací v roce 1898 je Errico Malatesta zatčen a Fabbri se načas ujímá vedení časopisu. I on je několikrát zatčen. 25. července zakládá spolu s Pietrem Gorim čtrnáctideník „Il Pensiero“ (Myšlenka). Fabbri tento časopis, zaměřený na problematiku syndikalismu, ale i literaturu či sociologii, vydává až do roku 1911. V roce 1904 také začíná spolupracovat s patersonským „La Questione Sociale“.

O tři roky později se jako delegát římských skupin zúčastňuje mezinárodního anarchistického kongresu v Amsterdamu. Po skončení kongresu se žení s Biancou Sbriccoli. Začíná se intenzivně věnovat studiu pedagogických problémů - mimo jiné sepisuje i obsáhlou zprávu o Franciscu Ferrerovi, který v té době realizuje ve Španělsku projekt Moderní školy. V roce 1913 vzniká jeho kniha „Generazione cosciente“, (Uvědomělá generace), jež se zabývá neomalthusiánstvím.

Po aktivní účasti na Rudém týdnu se načas musí skrývat ve švýcarském Luganu. V dubnu roku 1916 vydává ilegálně dílko „La guerra europea e gli anarchici“ (Evropská válka a anarchisté), ve kterém vyvracel některé z intervencionistických tezí „Manifestu sedmi“, mezi jehož signatáři figuroval i Petr Kropotkin. Po válce spolupracuje s anarchistickou tiskovinou „Volontá“ (Vůle) a píše „Dittatura e Rivoluzione“ (1921), jedno z prvních anarchistických děl, kritizujících počínání bolševické vlády. Později odjíždí do Francie, kde se spolu s Camilem Bernerim, Fedelim a Vezzaninim stává redaktorem čtrnáctideníku „Lotta Umana“, důležitého informačního nástroje pro anarchisty v exilu. V roce 1928 je Fabbri vyhoštěn z Francie a stěhuje se do Uruguaje kde zakládá časopis „Studi sociali“, ale přispívá i do periodika „La Protesta“, vydávaného v Buenos Aires argentinskou FORA. Na počátku 30. let však u Fabbriho propuká onemocnění žaludku. I přes provedenou operaci umírá ve věku 58 let v Montevideu.

• ČSAF --- životopis (česky)

• Existence č.13/2002 (česky)