Emma Goldman (1869-1940)

Emma Goldman je nejpřipomínanější ženou v dějinách anarchismu. Narodila 27. června 1869 v Kovnu (dnesnim Kaunasu), městě v pobaltské části tehdejšího ruského impéria, v rodině drobného židovského konzervativního úředníka. Své dětství strávila v různých městech carovy říše. Už v útlém věku ji některé traumatické zážitky nasměrovaly k jejím pozdějším antiautoritářským názorům - byla svědkyní a vlastně i terčem antisemitských útoků vůči svému otci, setkala se s krutostí vojenských odvodů i s nešťastnými osudy těhotných žen svedených armádními důstojníky. Zároveň se dostávala do konfliktu s konzervativními židovskými tradicemi, které tvořily svět jejího otce.Navíc ji v době dospívání zaujaly osudy a názory ruských nihilistů a narodniků - a především nihilistek a narodnic. Goldman byla nadšena myšlenkou „chození mezi lid“ a spojila se ji se získáním vlastní samostatnosti - stala se dělnicí v továrně na korzety. Krátce na to ji ale z tohoto povolání vytrhla její starší sestra Helena, která se rozhodla odjet do Ameriky a vzala Emmu sebou. V prosinci připluly do USA a začaly žít v Rochestru.

Naděje, které Emma do USA- země svobody - vkládala, byly příliš velké na to, aby nedošlo ke zklamání. Nebylo to jen kvůli tvrdé dřině v textilní továrně, kde našla zaměstnání, ale obecně kvůli nenaplnění snů o svobodě. Katalyzátorem tohoto zklamání a zároveň tím, co určilo směr jejího dalšího vývoje, se stal proces s anarchisty po tzv. haymarketském masakru v Chicagu(květen 1886) a jejich poprava 11. listopadu 1887.

Goldman se sblížila s newyorskými anarchisty a brzy(roku 1889) se zapojila do skupiny kolem Johana Mosta a časopisu Die Freiheit. Po důlezitém roce společné činnosti a Mostem, který byl pro ni inspirací v pozitivním i negativním ohledu, se od něj oddělila otevřenou spoluprací s jeho hlavním odpůrcem v anarchistickém hnutí Josephem Peukertem a jeho skupinou Autonomie. Ve stejné době jako s Mostem se seznámila ještě s jedním anarchistou, svým vrstevníkem a rovněž utečencem z Ruska Alexandrem Berkmanem.

Důležitý pro ni byl všestranný rozvoj člověka. Její nejcitovanější výrok „když nemohu tančit, není to má revoluce“, který při tom nikdy neřekla, byl součástí ohrazení vůči určitým puritánským rysům chování některých anarchistů. Důraz kladla na problematiku osvobození žen. Spojovala anarchismus s americkou myšlenkovou tradicí - Thoreauem, Emersonem a dalšími.

Větší části amerického publika ji ovšem odcizoval její radikalismus a především postoj k politickému násilí.

zdroj:http://www.csaf.cz

• Anarchismus, Tomek-Slačálek, Vyšehrad 2006, kapitola 17.Jedinec, který se narodil ženou, s.381-404

• ČSAF --- Rudá Emma (historie) (česky)
• ČSAF --- Emma Goldman: Persekuce anarchistů (historie) (česky)