Emiliano Zapata Salazar (8. srpna 1879 – 10. dubna 1919) byl jeden z vůdců Mexické revoluce, která vypukla v roce 1910 a byla namířena proti prezidentovi Porfiriovi Díazovi. Zapata založil a organizoval důležitou ozbrojenou skupinu, která se jmenovala Osvobozenecká armáda jihu.
Jako syn koňského handlíře. Už jako mladík viděl, jak špatně zachází vlastníci plantáží s chudými rolníky a jak je okrádají. Postavil se tedy do vedení protestní akce proti jednomu z velkomajitelů půdy. To mu bylo 18 let. Za tuto činnost byl zatčen.
Roku 1910 propuklo povstání proti diktátoru Porfiriu Diazovi, který tehdy v Mexiku vládl. Zapata se tehdy s nadšením přidal na stranu revolucionářů. Zúročil své zkušenosti ze sedmileté vojenské služby (dotáhl to na seržanta) a za jeden rok už měl pod kontrolou jižní část Mexika. Osm let vedl tento boj za pomoci rolnické armády, vyháněl velkostatkáře (hacendados) kteří skonfiskovali rolníkům půdu a spravedlivě rozděloval a spravedlivě ji opět rozděloval. Jeho heslem bylo „Tierra y Libertad“ – “Země a svoboda”.
V roce 1919 (10. dubna) byl vlákán do léčky a zavražděn. Bylo mu tehdy 40 let. Přesto tato revoluce přinesla své ovoce: uskutečnila se pozemková reforma.