Na rozdíl od Německa nebo Holandska se hnutí squatt ve Švédsku příliš nedaří. Roku 1983 obsadili anarchisté, trockisté a nezávislí několik domů ve Stockholmu. Vydrželi tam tři týdny, než je vytlačila policie. To byl začátek. Přestože se nikdo policii nebránil, akce měla příznivý ohlas ve sdělovacích prostředcích. Lidé si totiž uvědomili, že jejich město ztrácí svůj ráz, že město městem nedělají pouze fasády domů, ale i lidé, kteří v nich žijí. A ze staré části Stockholmu se tak začíná stávat skanzen pro turisty a bydlení pro bohaté.
Další vyklízení squattů jak ve Stockholmu, Gotteborgu a jinde se však už neobešlo bez náslilí. Policie začala útočit na obsazené domy ihned po jejich zabrání. Squatteři se brání kamením, zápalnými láhvemi. Policie útočí plynem, obušky. Z těchto bojů přinesla záznam i televize, mnoho lidí bylo zděšeno zásahem policie. Při pozdějších akcích policajti zatarasovali ulici a nepouštěli novináře. Při těchto akcích rekvírovali policisté městské autobusy z dep a někdy i přímo z linek. Řidiči, členové anarchosyndikalistických odborů (SAC) odmítali uposlechnout policejních příkazů.
Při vyklizování squattů ve Stockholmu použili policisté i vysokozdvižné jeřábové plošiny, z kterých zaútočili na nejvyšší patra obsazených domů.
Proti postupu policie vůči squattům se konala ve Švédsku řada demonstrací za účasti tisíců lidí, anarchosyndikalistů, trockistů, zelených. O těchto manifestacích přinesla zpravodajství i TV, která připravila specielní program o squattech.
K jednomu z posledních velikých útoků na squaty ve Švédsku došlo na jaře 1991 v Malmo. Obyvatelé celého bloku obsazených domů, kde byla hospoda a klub, ho proměnili v pevnost. Celý půlrok se squatt držel, policie v Malmo dokonce protestovala proti brutalitě svých stockholmských kolegů. Nedlouho poté však následovala blesková akce a všichni obyvatelé „pevnosti“ byli zadrženi pouze v tom, co měli na sobě. Druhý den ráno byly domy se všemy sobními věcmi zatčených zdemolovány.
poř
Rozličné formy rasismu nejsou v posledních letech nic nového.
Rasismus je víceméně základní stavební kámen kapitalistického vykořisťování a moci. Rasismus nacházíme např. v hierarchii pracovních sil, která byla vybudována se zavedením pásové výroby.
— V 1.světové válce to bylo nasazení válečných vězňů a stotisíců belgických a poslkých občanů na nucené práce v hutním, chemickém a elektro průmyslu, hlídači v cizineckých táborech byli většínou němečtí předáci a mistři.
— Ve 20.letech pro nedostatek cizích pracovních sil byly masově zaměstnávány ženy a to především u běžících pásů v elektroprůmyslu. Ženská práce byla v poměru k mužské řazena jako „méněcenná“ a odpovídající mírou málo placená. Truto fázi doprovázela ideologická kampaň, definovat ženy výhradně jako „ženy v domácnosti“ a „matky“, ženy by se neměly brát jako pracovnice (v praxi tomu bylo naopak).
— Nacisté pak vytvořili variantu rasismu, která rozdělila rasistický útisk ještě na rozličné skupiny s různým mocenstvím:
Na nejvyšším stupni v militaristickém výrobním procesu stojí na jedné straně muži jako předáci a mistři zahraničních dělníků na nucených pracích, na straně druhé německé ženy jako „rodící stroje“. Na dalším stupni zahraniční civilní dělníci, severo a západo evropští váleční zajatci, ještě o jeden stupeň níže deportovaní polští a ruští občané pro nucené práce, kteří byli vybráni jako podlidé. Na nejnižším stupni byli židé, kterým byla lidskost úplně odepřena, a cikáni a homosexuálové.
— V 50.letech pak nastalo nasazení východoevropských uprchlíků v průmyslové výrobě - do konce desetiletí dosáhl jejich počet 12 milonů.
— Od počátku 60.let dodnes přicházeli italové a španělé, později řekové, portugalci a jugoslávci. Konečně turci a marokánci. Díky následování manželů sem došly ženy, které mohly být pro svoji pracovní sílu také vykořisťovány.
S tímto „dobrovolným“ mnohonárodnostvím složení pracovních sil v Záp. Německu od konce války vznikl krvavý, na bezprostředně militaristické moci odůvodněný model „rozdílného rasismu“ nacistů: - špici tvoří vyšší pracovní místa s „bílými límečky“ (výzkum, konstrukce, správa, vedení) s německou, převážně mužskou pracovní silou - následují mistři (převážně muži a Němci) - pak dobrovolní pracovníci a předáci ve fabrikách, skládající se z Němců, vrchní příčky hierarchie cizineckých pracovníků, totiž z Italů, Španělů a Jugoslávců rovněž mužského pohlaví - níž jsou vesměs Turci, Marokánci a cizinecké ženy (v průmyslové výrově a v oboru služeb) - zcela dole uprchlíci obojího pohlaví. Začínající vřazení přesídlenců do hierarchie současnosti je nanejvýš těžké. Zaprvé nejde o jednotlivé kvalifikované pracovní síly a zadruhé není ještě uzavřen proces jejich včlenění do výrobního procesu. Zajisté můžeme pokládat, že jejich zpřednostnění ze strany státu se všemi možnými výhodami (finanční pole, bytové podmínky a bezplatné jazykové kurzy) jim nedříve potvrdí jejich obrázek o „zlaetém Západě“. To zase rozněcuje nenávist k přistěhovalcům u všech ostatních, kteří jen přes velké těžkosti získali sociální byt, nebo kteří jsou připraveni na jekékoliv šikanování ze strany sociálu a Arbeitsamtu. Kromě toho mají pověst „německé národnosti“ trhačů norem a pracovníků, kteří jsou připraveni dělat jakoukoli práci za jakoukoli mzdu. Přesně tak je hodlá kapitalista využít. Zda z toho něco bude, nezáleží na tom, zda vysídlence odsoudíme jako skupinu. Měli bychom k nim nejdříve chodit a mluvit s nimi, jak to dělaáme s jinými novými kolegy nebo sousedy. Pak se uvidí, jak se oni zachovají. Neboť „vysídlenců“ je přesně tak málo, jako „Němců“ nebo „Turků“.
FORMY SE RŮZNÍ, ŠTĚPENÍ ZŮSTÁVÁ
přeloženo z Schwarz Rotter kain kalendar.
„Zelené brigády“ je polský alternativní ekologický měsíčník, kde jsou publikovány různé materiály - od reportáží z protestních ekologických mítinků až po filozofické články. Některé z nich jsou překládány a vydávány jako „Green Brigades“ - zkouší vydávat každé tři měsíce anglické číslo. Jestliže jim chceš poslat nějaký materiál, pomoci s distribucí nebo jen dostat výtisk, piš na adresu: „ZIELONE BRYGÁDY“ Wydzial Chemii UJ, Karasia 3/100, 30 060 Kraków, Poland.
V říjnu 1990 vzniklo intrview s Piotrem Rymarowzerem:
CO BYLO POZADÍ VZNIKU „ZELENÝCH BRIGÁD“? ZMĚNILA SE PAK OD TÉ DOBY TA MYŠLENKA?
Piotr: Myslím si, že hlavní smysl vzniku Z.B. bylo rošířit tok informací o ekologickém hnutí v Polsku. A tak od začátku nevyjadřujeme pouze naše vlastní názory, ale i názory našich čtenářů a aktivních lidí v hnutí Z.B. Založili jsme oficiální informační centrum, kde by každý mohl získat informace z určitého druhu ekologického hnutí. Ve skutečnosti jsme zjistili, že není snadné udělat takové informační centrum. Převážně zde stále můžete najít naše články a většinou jde o naší činnost. Další problémy jsou spojeny s existencí centra - jestliže ho děláme, lidé si mohou myslet, že se chceme stát vůdcovskou silou hnutí. Ve skutečnosti jsme si vědomi toho, že lidé nemají většinou rádi žádná centra.
JE VAŠE PRÁCE NA ČASOPISU STÁLE STEJNÁ? MÁ KAŽDÝ SVOJI ČÁST NEBO KAŽDÝ DĚLÁ OD VŠEHO KOUSEK ?
Piotr:
ŘEKNI NÁM NĚCO O FINANCÍCH - ŽIJETE Z ČASOPISU NEBO ČASOPIS ŘIJE Z VÁS ?
Piotr:
kOLIK VÝTISKŮ MÁ KAŽDÉ ČÍSLO, A KOLIK PRODÁTE ?
Piotr:
POLSKÉ ČISLO VYDÁVÁTE KAŽDÝ MĚSÍC, ALE ANGLICKÁ ČÍSLA NEJSOU REALIZOVÁNA KAŽDÉ TŘI MĚSÍCE JAK JSTE PLÁNOVALI. MYSLÍŠ, ŽE SE TO ZMĚNÍ ?
Piotr:
CO SI MYSLÍŠ O NOVÝCH MOŽNOSTECH EKOLOGICKÉHO HNUTÍ, KTERÉ NABÍZÍ ZMĚNĚNÁ SITUACE V POLSKU ?
Piotr:
ŘEKNI NÁM NĚCO VÍCE O ZELENÉ FEDERACI ?
Piotr: To je velmi důležitá otázka. Zajisté každý z lidí ze zelené federace má svoji odpověď na tuto otázku. Podle mne je zelená federace dohoda různých lokálních skupin, které se konečně sjednotily na několika principech (ekologie, mír, demokracie) nejsou vůdcové, struktura je anarchistická.
JAK TVOJE EKOLOGICKÁ AKTIVITA OVLIVŇUJE TVOJÍ PRÁCI VE ŠKOLE JAKO UČITELE CHEMIE A NAOPAK ?
Piotr: To je program tohoto předmětu, který jsem se zavázal realizovat, ale zkouším uvést ekologické náměty tak často, jeak je to možné. A teď mám několik lekcí k vlastní dispozici a plánuji nějaké v přesném slova smyslu ekologické zařízení (jednotky). Mimo to někteří lidé přicházejí, aby se zúčastnili na akcích, které organizujeme v Osvietimi, kde žiji, ale to nemá nic společného s naší školou.
přeložil Arnošt
Anarchismus v Jugoslávii může být datován již od 19.století, od bojů proti tyranii rakousko-uherské a turecké říše. Během těchto osvobozovacích bojů na Blakánském poloostrově byly navázány kontakty s takovými osobnostmi, jako Proudhon a Malatesta. Johan Most, německý anarchosyndikalista, spolupracoval se slovanskými anarchisty. Srbští anarchisté zformovali organizaci podporovanou Bakuninem. Makedonská skupina na jugoslávské jižní hranici měla spojení se silnou anarchistickou organizací v Bulharsku. Anarchisté v bulharské organizaci, bojující proti turecké nadvládě, se podíleli na vzniku prvních balkánských republik.
Zavraždění rakouského vévody Ferdinanda v Sarajevu v roce 1914 bylo dílem anarchistické skupiny „Mladá Bosna“. Tito anarchisté meli spojení i s dalšími skupinami na Balkánském poloostrově, jako byly „Chorvatská mládežnická organizace“, „Renesance“ a srbští republikáni „Černá ruka“.
Mezi světovými válkami anarchistické hnutí pod nadvládou krále Alexandra I. uvadalo. Po roce 1945 museli opět pracovat pod autoritářskou vládou, tentokrát komunistů.
V roce 1960 nastal opět návrat anarchie, započatý studentským hnutím. Anarchisté v Jugoslávii navázali kontakt se skupinami v Amsterdamu, Francii, Itálii a Španělsku a zástupci se zúčastnili konference v Carreře v Itálii v roce 1968.
Právní systém zabraňoval zfromovat anarchistickou organizaci, a tak pracovali jako síť jednotlivců. Anarchisté bojovali za občanská, politická a národnostní práva. Také úzce spolupracovali s ekologickým a feministickým hnutím a usilovali se o svobodné odbory.
Dnes je anarchistická propaganda rozšířena mezi studentskými organizacemi v profesionálním i mládežnickém tisku.
A! je skupina mladých anarchistů z Ljubljany. V březnu 1989 začali čtyři členové pracovat na projektu „Náš projekt“ - studii levicově organizovaných skupin v Evropě a USA. Chtějí prozkoumat historii levice, okolnosti, za kterých levice a pravice zíkávají moc, a také myšlenku, že činnost krajní pravice má vliv na krajní levici.