Betty Broadbent (1909-1983)
Životní dráha jedné bývalé zdravotní sestry z New Jersey byla na svou dobu velmi neobvyklá, možná šokující a odpudivá. Betty Broadbent totiž velmi záhy pověsila své tradičně ženské zaměstnání na hřebíček a stala se populární figurou amerických freak show.
Narodila se roku 1909 v Atlantic City, kde už v pubertě začala pracovat v nemocnici jako sestra. Ve volném čase se ovšem poflakovala po plážích města a - co čert nechtěl - potkala tam svůj osud ve osobě tatéra Jacka Redclouda, který ji zavedl do světa tetování. Ve svých osmnácti už byla na cestě ke slávě, protože několik dalších tatérů, kteří v té době jako jedni z prvních začali používat elektrickou jehlu, její tělo pokrylo souvislou kresbou. Stala se tak údajně nejmladší potetovanou ženou západního světa. Své doživotní pouto s tetováním navíc zpečetila tím, že se provdala za tatéra Reda Gibbonse.
Betty vystupovala jako atrakce různých šou a cirkusů, které v její době stále ještě byly ve velké oblibě. Předváděly se tu všemožné podivuhodnosti - od klasických cirkusových čísel přes mluvící koně, polykání mečů a házení nožů až po lidské obludy. Trpaslíci, znetvoření lidé a tetovaní. Tetování znamenalo dobrovolné přijetí bolesti působené sebemrzačením, a takové věci vždy lidi fascinovaly. A žena potetovaná od hlavy až k patě byla dvojnásobnou podívanou. Betty si nenechala potetovat obličej, a tak její mladá a jemná tvář výrazně kontrastovala s pestrobarevným, „divošským“ tělem. Navíc vystupovala v dívčích šatečkách a zaujímala feminní pózy, což budilo pozdvižení, protože její rozsáhlé tetování a zdůrazňovaná ženskost prostě nešly dohromady. Byla to také výzva k přehodnocení představy ženské krásy.
Betty si proto brzo získala velkou popularitu a jako žádaná atrakce s cirkusem procestovala Severní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland. Mimo sezónu se vracela domů a sama tetovala. Tímhle stylem pracovalo mnoho tatérů - přes léto jezdili s cirkusem a jejich „lidská plátna“ jakým byla i Betty, fungovala jako výkladní skříň, která měla nalákat potenciální zákazníky. V zimě se pak usadili na jednom místě a tetovali.
Betty se celého toho kolotoče účastnila 40 let, do roku 1967, kdy se usadila na Floridě a do svých 74 let tam žila jako spokojená pokérovaná babička. Dva roky před smrtí byla jako první osoba uvedena do tetovací Síně slávy.
A proč že o ní píšu? Byla přece jenom objektem - pasivním materiálem, na nějž umístili svůj rukopis její mužští kolegové, a vystavovaným kusem masa, který měl cirkusu a tatérům přinést peníze. Ano, tím beze sporu byla. Ale byla i něčím jiným.
Musela to být velká odvaha vstoupit do mužského světa, zvláště když v té době byla ještě velmi mladá dívka, která si musela vydobýt respekt. Musela to být velká odvaha začít sama tetovat - většina tatérů byli muži, a většina z nich se pravděpodobně nevítanou konkurenci snažila shodit tvrzeními, že žena nikdy nemůže být dobrá řemeslně i umělecky.
Musela to být velká odvaha opustit svou předurčenou roli možná chudé, ale slušné dívky, provdat se za ďáblova vyslance-tatéra a definitivně svůj život zasvětit nejistému a potulnému povolání. Tetování v té době bylo (a víceméně stále je) považováno za společensky nepřijatelné, bylo něčím pochybným, špinavým a kriminálnickým. U žen se jaksi více očekává slušné vychování, a tak je revolta ženy proti společenským konvencím ještě něčím více pobuřujícím než revolta muže. Být potetovaná a ještě jezdit s cirkusem - no tedy! Moc dobře si dokážu představit rodinné hádky, rozchody, drby a pohoršené pohledy. Betty se ale přesto ve svém rozhodnutí nenechala zviklat. O svém těle rozhodovala jen ona sama.
V tomhle ohledu pro mě představuje silnou ženu, která celý život odolávala tlaku ke konformitě. Něco takového je pro mě i feminismus.
