A-Kontra...

…je anarchistický časopis vycházející od roku 1991 (s přestávkami v letech 1996-1998). Vystřídal periodicitu čtrnáctideníku a měsíčníku, současně vychází jako čtvrtletník. Jedná se o jediný anarchistický časopis v bývalém Československu, který je šířen oficiální sítí novinových stánků. Nejde ale o jediný anarchistický časopis. Vycházejí i různé další, především anarchofeministické, anarchokomunistické, radikálně antifašistické a anarchopunkové časopisy a fanziny, které se snažíme v mezích svých možností podpořit. Kolektiv A-kontra není svázán s žádnou konkrétní skupinou nebo organizací a snaží se být co nejotevřenější. V minulosti aktivně podpořil např. protesty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v roce 2000 a proti summitu NATO v roce 2002 v Praze.

V A-kontra se snažíme přibližovat názory různých proudů anarchismu, od anarchokomunismu a anarchosyndikalismu, přes anarchistický socialismus, „anarchismus bez přívlastků“, anarchoindividualismus, zelený anarchismus a anarchofeminismus. Zároveň jsme otevření diskuzi s dalšími příbuznými proudy a názory. Autorské články se věnují zejména novinkám z domova, antifašismu, kultuře a zvoleným hlavním tématům jednotlivých čísel. Vedle nich jsme otiskli v minulých číslech i překlady článků nebo rozhovorů Noama Chomského, Murraye Bookchina, Janet Biehl, Judi Bari, Larryho Gambona, Colina Warda, Jeffa Steina, Mumii Abu Jamala, Anarchist Federation, redakčního kolektivu Abolishing Borders From Below, Johna Hollowaye, subcomandanta Marcose, Michela Chossudovského, Immanuela Wallersteina, Lorena Goldnera, Kena Knabba, Wayna Price, Chucka Morse, Mariny Sitrin, Volina, SchNews, Cindy Milstein, George Caffentzis, Karen Goaman, Mo Dodson, Do or Die, Carlose Fernandéze, Luciena Van Der Walta, Michaela Schmidta a dalších.

Velkou část obsahu časopisu tvoří témata a aktivity tzv. „antiglobalizačního“ a protiválečného hnutí, přesněji řečeno jejich antiautoritářského křídla, stejně jako antifašismus. Snažíme se ale věnovat se vedle „velkých“ politických témat i otázkám každodenního života a kultury. Tématy čísel v ročníku 2004 byly desáté výročí boje zapatistů (1/04), fotbal (2/04), drogy (3/04), freetekno kultura (4/04) a křesťanská a neoliberální krajní pravice v České republice (5/04). V roce 2005 se jednalo o islám (1/05), postavení žen v islámských společnostech (2/05) a subkultury (3/05), padesáté výročí svržení atomové bomby na Hiroshimu a problematice využívání jaderné energie (4/05). Ročník 2006 se zaměřil na tato témata: dobré zprávy z antiautoritářského hnutí (1/06), hip-hop (2/06), národ a nacionalismus (3/06), město (4/06). V minulosti jsme publikovali i jedno zvláštní číslo k summitu NATO v Praze anglicky.

Snažíme se také reflektovat a zprostředkovávat historickou zkušenost českého anarchistického hnutí. To bylo na přelomu 19. a 20. století silně zakořeněno mezi inteligencí a mládeží i mezi radikálními horníky a účastnilo se antikapitalistických, antimilitaristických a antiklerikálních aktivit s vyprofilovanými protistátními a svobodně socialistickými či komunistickými názory. Postupně si ale schválilo změnu v anarchistickou „svéráznou politickou stranu“, identifikovalo se s levicovým nacionalismem a po 1. světové válce i s nově vzniklým československým státem. Čtyři bývalí (?) anarchisté se stali dokonce poslanci a jeden ministrem. Čeští anarchisté roku 1921 spoluzakládali československou komunistickou stranu, která se později (v letech 1948-1989) stala hlavní silou utlačovatelské diktatury. Nové anarchistické hnutí vzniklo z antiautoritářsky levicové, ekologistické, antimilitaristické a punkové opozice proti tomuto režimu na konci 80. let.

Cílem časopisu je poskytnout širokou paletu alternativních informací čtenářům v České republice a na Slovensku a takto přispět k větší sebeorganizaci společnosti a solidaritě mezi lidmi a komunitami.

editoriál z čísla 5/1991

Už je to víc než rok, co se projevujeme na veřejnosti. Začíná se z nás stávat definovatelná komunita, srovnatelná s podobnými komunitami na Západě. Stejně jak na Západě odmítáme stát a systém, dostáváme se s institucemi do drobných konfliktů. stejně jako všude, je nás málo.

V západní evropě všechny krajně levicová seskupení vypadají podobně. Jde o neprodyšné skupinky, které, vyčleněny s oficiálního společenského života, si sami své ghéto udržují nicotnými spory a vyznačují se neschopností obšírnějšího pohledu na okolní problémy. Orientují se vždy jen na několik bodů, kterých se ani tak nesnaží dosáhnout politickými prostředky, jako spíše fyzickým nátlakem. Drobné války, které proti systému vedou, vyznívají jako štípnutí blechy. Jsou napadnutelní, zranitelní a lehce zneužitelní. moc a sdělovací prostředky z nich velmi snadno dělají směšný a nicotný vřed, zjednodušující jejich jinak docela složitou společnost. Snadno se z toho udělá generační konflikt.

My směřujeme do stejných končin. Důkaz: právě teď je v Berlíně několik našich anarchistů, aby se vycvičili v pouličním boji, v tzv. válce proti systému, která je tam jednou do roka pořádána.

Odmítáme systém, který tu byl před listopadem 1989, tak systém, který se nám snaží nyní Západ prezentovat jako jediný možný. Hnusí se nám snad ta západní „demokracie“, kde vládnou peníze, kde všichni nemají co jíst a kde každý neumí číst.

Nestaňme se jako jinde „nutným zlem“, „hrstkou pomatené mládeže“. Hlavně: nestaňme se součástí systému, elementem, se kterým společnost, kterou odmítáme, počítá.

Nebuďme pokusnými králíky, na kterých si bude policie zkoušet novou výzbroj a stát předvádět, co si až může dovolit, kam až může jít.

Anarchismus se nesmí stát módou, laciným NE, které nikdo neuslyší. Je nesmysl, omezit se jen na jistou věkovou hranici, na jistý druh hudby a oblečení.

Chceme-li něčeho dosáhnout, zasahujme systém na všech jeho místech. Nebuďme jeho pouhou bradavicí - parasitním útvarem, nebuďme jeho rakovinou - předurčenou zahynout spolu se svým hostitelem.
cedryk a ivana