Co zamená "anarchismus"?

Z citace Petra Kropotkina anarchismus je „nevládní systém socialismu.“lismu.“(Anarchism, p.46). V jiných vyjádřeních, „zrušení vykořisťování a utlačování lidí lidmi, to jest zrušení soukromého vlastnictví (kapitalismu) a vlády.“(Errico Malatesta, Směrem k anarchismu“ p. 75)

Anarchismus, proto, je politickou teorií, která se zaměřuje na vytváření společnosti, která existuje bez politické, hospodářské a společenské hierarchie. Anarchisté tvrdí, že anarchie, nedostatek vládců, je životaschopnou formou společenského systému a tak pracuje pro nejvyšší míru svobody jednotlivce a společenské rovnosti. Vidí bránu ke svobodě jako vzájemně se podporující. Nebo, v Bakuninově oblíbeném výroku:

„Jsme přesvědčeni, že svoboda bez socialismu je výsadou a nespravedlností, a socialismus bez svobody otroctvím a surovostí. “ Dějiny lidské společnosti dokazují tento fakt. Svoboda bez rovnosti je svobodou pro mocnější, a rovnost bez svobody je nemožná a ospravedlňuje otroctví. Jestliže je zde mnoho odlišných druhů anarchismu ( od individualistického anarchismu po anarchismus komunistický - pohleď na část 3, kde je více podrobností), vždy zde již byly dva společné znaky v jejich jádru - opozice k vládě a odpor ke kapitalismu. Ve slovech individualistického anarchisty Benjamina Tuckera anarchismus trvá “ na zrušení státu a zrušení lichvy, na ne více vlády lidí nad lidmi a ne na více vykořisťování lidí lidmi.“ (citováno Eunice Schuster, Domorodý americký anarchismus, strana 140). Více všeobecně, ve slovech L. Susan Brown, „sjednocující článek“ anarchismu „je všeobecné odsouzení hierarchie a nadvlády a ochota bojovat za svobodu lidského jedince:“ ( Politika Individualismu, strana 108) Pro anarchisty člověk nemůže být svobodný, jestliže je podřízen státu nebo kapitalistické autoritě. Jako Voltairine de Cleye shrnula: „Anarchismus…nastiňuje možnost společnosti, ve které potřeby života mohou být plně opatřeny pro všechny a ve které příležitosti pro celkový vývoj duchovní i tělěsný bude dědictvím všech… Učí , že přítomná nespravedlivá organizace výroby a rozdělení bohatství musí nakonec být úplně zrušeno, a nahrazeno systémem, který pojistí každého svobodou k práci, bez nátlaku být podřízen…Ze slepé poddajnosti činí nespokojené, z nespokojenosti neuspokojené činí spokojené neuspokojené…Anarchismus usiluje o burcování spokojených z utlačování, o touhu po lepší společnosti, a o smysl nutnosti nepřestat boj proti kapitalismu a státu.“ (Anarchie! Antologie Emmy Goldman Matka Země, strany 23-4) Tak je anarchismus politickou teorií, která obhajuje vytváření anarchie, t.j. společnosti založené na nejvyšší míře „ne vládců“. Dosáhnout tohoto „společně se socialisty se anarchisté domnívají, že soukromé vlastnictví země, kapitálu a strojů již mělo svůj čas, že je odsouzeno k opuštění: a že všichni budou mít přístup ke společnému majetku společnosti, a být společně výrobci bohatství. A… podporují, že ideál politické organizace společnosti je podmínkou věcí, kde funkce vlády jsou sníženy na minimum… (a) že posledním záměrem společnosti je snížení funkce vlády na nulu – to je, společnost bez vlády, an-archie“ (Peter Kropotkin, Op, Cit., strana 46) A tedy, anarchismus je obojím, pozitivním i negativním.

Rozebírá a kritizuje nynější společnost, jestliže ve stejné době nabízí pohled na možnou novou společnost – společnost, která splňuje určité lidské potřeby, jaké ta nynější odpírá. Tyto potřeby, v jejich největších základech, jsou svobodné, rovné a solidární, jak budou projednány v části A2.

Anarchismus spojuje kritickou analýzu s nadějí pro, jak Bakunin ( v jeho před-anarchistických dnech) určil, „naléháním na zničení je tvůrčí naléhání“. Člověk nemůže postavit lepší společnost bez porozumění, proč a jak je špatná stávající. Jakkoli musí být zdůrazněno, že anarchismus je více než pouhými prostředky k rozboru pohledu na lepší společnost. Je také kořenem v boji, boji utlačovaných pro jejich svobodu. V dalších vysvětleních, opatřuje prostředky dosáhnutí nového systému založeného na potřebách lidí , ne moci, a jejich místě na zemi, místo zisku. Citujme skotského anarchistu Stuarta Christie: „Anarchismus je hnutím pro lidskou svobodu. V přesnosti, demokratickým a rovnostářským… anarchismus začíná – a trvá – směrem k vyzývání neprivilegovaných proti jejich utlačování a vykořisťování. Odporuje oběma, zákeřnému vzrůstu státní moci a zhoubnému éthu vlastnického individualismu, který společně nebo odděleně, nakonec slouží pouze zájmům pouze pár lidí v nákladech na odpočinek.“ „Anarchismus je obojí, teorie a praxe života. Filozoficky, záměry pro maximum shody mezi jednotlivou, společenskou a přirozenou. Prakticky, směřuje k organizování a žití našich životů takový způsob, aby politika, vláda, stát a jejich úředníci byli zbyteční. Anarchistická společnost, vzájemně nejvýše ctí jednotlivce a hodlá organizovat nenátlakové komunity, ve kterých prostředky výroby a rozdělování jsou společné.“ „Anarchisté nejsou snílky, posedlí odtažitými principy a teoretickými konstrukcemi…Anarchisté jsou si velmi vědomi, že dokonalá společnost nemůže zvítězit zítra. Vskutku, boj poslední navždy! Jakkoli, je to pohled, který zásobuje podnět k boji proti věcem, které jsou, a pro věci, které mohou být..“ „Nakonec, pouze boj určuje výsledek, a pokrok směrem k více výrazně významnému postavení komunity musí začít s budeme odporovat každé formě nespravedlnosti. Ve všeobecných podmínkách, tyto prostředky vyzývají všechny k vykořisťování a vyzývají legitimitu všech nátlakových autorit. Jestliže anarchisté mají jeden článek o neotřesitelnosti víry, to je, že jednou zvyk úcty k politikům nebo ideologům je ztracen, a že pro odpor k vládě a vykořisťování je získán, pak obyčejní lidé mají schopnost organizovat každé hledisko jejich životů a jejich vlastních zájmů, kdekoliv a kdykoliv, obojí svobodně a slušně.“ „Anarchisté nestojí ani stranou od oblíbeného boje, ani se nepokoušejí ovládat jej. Usilují přispět prakticky k čemu mohou, a také přispívají bez vyšší možné úrovně obojímu, individuálnímu sebe-rozvinutí a skupinové solidaritě. Je možné poznat anarchistické ideje týkající se dobrovolných vztahů, rovnosti účastnit se v rozhodnutí-činícím procesu, vzájemné pomoci a vztazích kritiky všech forem vlády ve filozofických, sociálních a revolučních hnutích ve všech dobách a místech.“ ( Moje babička mne učinila anarchistou, strana 162-3) Anarchismus, anarchistický argument, je jednoduše teoretickým vyjádřením naší schopnosti organizovat nás samotné a nechat žít společnost bez šéfů a politiků. To dovoluje pracující třídě a dalším utlačovaným lidem přijít sebevědomě z jako třída, hájící naše bezprostřední zájmy a bojovat za revoluční společnost jako celek. Pouze tak můžeme vytvořit společnost vhodnou pro lidská bytí, pro žití v ní. Není to odtažitá filozofie. anarchistické ideje jsou součástí do každodenní praxe. Kdekoli utlačovaní lidí stojí za svými právy, hájí svoji svobodu, praktikují solidaritu a ko-operaci, bojují proti utlačování, organizují se bez vůdců a šéfů, duch anarchismu žije.

Anarchisté jednoduše usilují o posílení těchto libertariánských sklonů a snaží se o jejich posílení. Jako my projednáváme v části J, anarchisté používají své ideje v mnoha způsobech bez kapitalismu v uspořádání měnit je za lepší až do takové doby jak se jí zbavíme úplně. Část I projednává, kam směřujeme k nahrazení jí, na co se anarchisté zaměřují.

zdroj http://www.diy-punk.org/anarchy/secA1.html#seca12 přeložila Hanka